V kovbojkách často hraje roli i to, že první začíná střílet záporná postava, ale i přesto prý na tomto scénáři něco je. Výsledky výzkumu by mohly pomoci lidem s Parkinsonovou chorobou. Ti totiž mívají problém iniciovat pohyb. Když ale reagují, jednají relativně rychle.

Experiment spočíval v tom, že páry dobrovolníků měly soutěžit v mačkání tlačítek. Každý z nich přitom tajně dostal instrukci, jak dlouho má čekat, než stiskne řadu tlačítek. "Neměli žádný signál ´teď´. Měli se řídit vlastním rozhodnutím nebo reakcí oponenta. Stejně jako střelci v kovbojkách," řekl reportérům Andrew Welchman z University of Birmingham, který výzkum vedl.

Rozdíl je relativně výrazný

Lidé, kteří reagovali na oponenta, byli v průměru o 21 milisekund rychlejší, než ti, kdo akci iniciovali.

"Nečekal jsem, že najdeme tak velký rozdíl. Dává to ale smysl. V každodenním životě jsme neustále vystaveni rozporům mezi věcmi, které se rozhodneme podniknout, a těmi, které musíme udělat, abychom se vyhnuli nežádaným následkům. Když si děláte šálek čaje, jde o vědomé rozhodnutí. Když šálek s čajem omylem shodíte ze stolu a snažíte se ho co nejrychleji chytit, jde o reaktivní jednání," dodal Welchman.

Na zvrat situace rychlá reakce nestačí

Kovbojky mají ale pravdu jen částečně. Druhý střelec opravdu tasí rychleji, jenže druhá část již zavádějící je. Trvá totiž 200 milisekund, než člověk zareaguje na akci oponenta, takže 21 milisekund, o než je vaše akce rychlejší, vás nezachrání.

"Kdo tasí jako druhý, v reálu zemře. Možná zemře šťastnější, protože ví, že jeho akce byla rychlejší, ale to je asi jeho jediná útěcha," uzavřel vědec, který tak dal kovbojkám za pravdu napůl.