U Voyageru jde o dvě sesterské sondy, které startovaly v srpnu a září 1977 v rozmezí 16 dnů. K jejich hlavním úkolům patřil výzkum magnetického pole, částic s nízkou energií, ultrafialového spektra, kosmického záření a plazmatických vln.

"Když byly dvě sondy Voyager v roce 1977 vypuštěny, nikdy by nás nenapadlo, že jejich přístroje zkonstruované před 30 lety budou jednoho dne zkoumat i nejzazší konce solárního systému," řekl Louis Lanzerotti, jeden z odborníků NASA v programu Voyager.

Nejvzdálenější vysílající sonda

Voyager 1 je nyní vzdálen asi 90 astronomických jednotek (AJ-vzdálenost Země-Slunce=asi 149,5 miliónu km), tj. zhruba 13,5 miliardy kilometrů od Země a je nejvzdálenější sondou, která ještě vysílá údaje z míst, kde už Slunce ztrácí svůj vliv. Právě v této oblasti se elektrické částice vyvrhované Sluncem a známé jako sluneční vítr střetávají s plyny a ionizovaným prachem z vnějšího vesmíru, což vyvolává rázové vlny. K závěru, že sonda dospěla do této oblasti vedlo vědce vyhodnocení údajů dodaných detektorem nízkoenergetických částic z Voyageru za posledních šest měsíců.

"Když jsme ty záznamy viděli, byli jsme si hned téměř jisti, že sonda dospěla ke koncovému šoku, což je druhý název pro šokovou vlnu na konci Sluneční soustavy," řekl Lanzerotti.

Vzkaz pro mimozemšťany

Letos v lednu se po vyčerpání energie po 31 letech navždy odmlčela jiná americká sonda Pioneer 10. Voyager 1 sice startoval o pět let později, ale 17. února 1998 Pioneer předstihl. Dnes má stejně jako jeho dvojče Voyager 2 dost energie, aby dokázal vysílat vědecké údaje až do roku 2020. I potom ještě poletí Mléčnou dráhou, ale již němý.

Pro případ, že by se někdy setkaly s mimozemskou civilizací, nesou sondy na palubě pozlacenou měděnou desku se záznamem zvuků a obrazů, které charakterizují život na Zemi v době vypuštění. Podobný vzkaz mimozemšťanům - byť v jednodušší formě - nese i Pioneer.