Celé generace badatelů totiž věřily v souvislost mezi velikostí a výkonem mozku, ačkoli "podprůměrné" mozky měli i vynikající literáti Walt Whitman a Anatole France a největší známý mozek, vážící přes dva kilogramy, patřil slabomyslnému londýnskému zahradníkovi.

V případu Leninova mozku východiskem z prekérní situace nejprve bylo snížení normy na 1300 gramů. Alespoň než se spásou pro badatele stala teorie o významu rozvinutí mozkových buněk a jejich propojení: v těchto parametrech prý geniální Leninův mozek překonával své současníky.

Ale ještě větší potíž podle autorky představovalo poškození šedé hmoty, která bývala ve vůdcově lebce. Sovětští učenci byli nuceni tvrdit, že jde o následek "pracovního přetížení a těžkých podmínek ilegální práce, věznění, vyhnanství a exilu", i když podle některých hypotéz rozsáhlé poškození mozku a demenci v posledních letech života sovětského idolu způsobila paralyzující neurosyfilida.

O příčinách smrti se spekuluje

Za oficiální příčinu skonu byla označena cerebrální arterioskleróza. Ale pod tuto zprávu se podepsalo jen osm z 27 lékařů, kteří Lenina léčili a byli u jeho pitvy.

O skutečných příčinách Leninovy smrti se tak spekuluje už roky. Historici se přou, zda příčinou byla pohlavní choroba, mozkové mrtvice, jiné choroby či zda byl dokonce otráven. V posledních letech života prý lékaři předepsali pacientovi lék, který se používal k léčení syfilidy, ale obsahoval arzen.

Utajovaná choroba nejspíše ovlivnila osud milionů lidí, protože Leninovy neschopnosti řídit zemi a chaosu využil Josif Stalin, aby vyplnil mocenské vakuum.

Původně skromná laboratoř určená ke zkoumání Leninova mozku v rámci přeměny zesnulého revolucionáře v nové božstvo sovětského státu se časem rozrostla v celý vědecký ústav. Ten zkoumal i mozky dalších revolucionářů či vynikajících umělců, včetně cirkusových, ale také básníka Vladimira Majakovského nebo spisovatele Maxima Gorkého.

Ostatky stále leží v mauzoleu

V roce 1953 byl do laboratoří předán i mozek Leninova nástupce Stalina. Posledním slavným přírůstkem do kolekce se podle listu Izvestija stal v roce 1989 mozek otce sovětské vodíkové bomby a pozdějšího disidenta akademika Andreje Sacharova.

Badatelé se neomezovali jen na preparování, ale snažili se lépe poznat osobní rysy zesnulého ze svědectví příbuzných. Například Leninova choť Naděžda Krupská v dotazníku charakterizovala svého muže jako klidného člověka, který měl rád "kyselé mléko" a "rychlou jízdu".

Leninovo jméno stále nesou hlavní ulice či náměstí mnoha ruských měst, o četných pomnících ani nemluvě. Podle pověstí z parlamentních kuloárů se prý ruští komunisté přestali domáhat odstranění zmínky o Bohu v textu státní hymny hned poté, co jim poslanci z vládnoucí strany pohrozili, že v takovém případě by z mauzolea na Rudém náměstí u moskevského Kremlu zmizelo nabalzamované Leninovo tělo. Prezidentská kancelář tento týden ujistila, že žádné plány na přemístění ostatků neexistují.