„Lidé na vrcholu žebříčku jsou svobodnější v rozesmávání druhých. Mají také větší volnost v jisté míře agresivity a většinu vtipů si dělají na účet někoho druhého. Vyjadřování humoru znamená, že přebíráme kontrolu nad situací od těch na vrcholu společenské hierarchie, pro lidi s nižším statusem to může být riskantní. Do nástupu 60. let si například ženy nemohly dovolit dělat legraci,“ tvrdí Kotthoffová s tím, že komedie a satyra jsou založeny na agresivitě a neohleduplnosti.

„Do šedesátých let byla vtipnost vnímána jako nevychovanost. Ale i dnes ženy raději vykládají vtipy na svůj vlastní účet a muži mají tendenci dělat si vtípky spíše na účet druhých,“ dodala socioložka z německého Frieburgu.

Muži humorem ventilují frustraci

Rozdíly mezi pohlavími začínají už velmi záhy ve věku kolem pěti let, kdy už chlapci říkají více vtipů, dělají více vylomenin a pitvoří se více než dívky, které se jen smějí. Ženy později v dospělosti používají humor spíše k vytváření společenských pout s přáteli, zatímco muži často používají humor k ventilaci vlastní frustrace.

„Například lékaři používají humor někdy k tomu, aby uklidnili pacienty, nebo aby je umlčeli, když pacienti projevují příliš mnoho medicínských znalostí,“ dodává Kotthoffová. Vtipkování je pak podle ní jistou formou udržování si nadřazenosti a zdůrazňování vyššího sociálního postavení nad posluchači.