Článek
Velikost tvorů na Zemi tak podle Briana K. McNaba, paleontologa z Floridské univerzity ovlivňují dva hlavní faktory: množství dostupné potravy, a pak to, jak živočichové spotřebovávají potravou získanou energii. „Proto jsou sloni spásající traviny (relativně neomezený zdroj v jejich prostředí) opravdu velcí ve srovnání s kolibříky, kteří sbírají nektar z tropických květů,“ vysvětluje McNab.
Výdej energie pak u živočichů závisí na tom, jak kontrolují a udržují tělesnou teplotu. Savci a ptáci, kteří patří k teplokrevným živočichům, musí vydávat nemalé množství energie na udržování stabilní tělesné teploty. Naopak u studenokrevných plazů se tělesná teplota mění a kolísá v závislosti na prostředí, na klimatických podmínkách místa, kde žijí.
Dinosauři byli hometermičtí
Byli tedy dinosauři studenokrevní, nebo měli k dispozici mnohem více potravy, než suchozemští živočichové dnes? McNab odpovídá na obě otázky překvapivě záporně. Dinosauři měli podle výzkumů k dispozici stejné nebo dokonce menší množství potravy. A přestože se paleontologové neumí shodnout, zda byli dinosauři studenokrevní neb teplokrevní, McNab šalamounsky tvrdí, že nebyly ani jedno, ani druhé.
Teplokrevní být prý nemohli protože pro takové spalování pro tělo s desítkami tun nebylo na Zemi dost potravy. Vlastně jediným a největším živočichem se 160 až 180 tunami je plejtvák obrovský, který má k dispozici dostatek potravy a navíc mu jeho tuny pomáhá nadnášet voda.
Dinosauři byli podle McNaba hometermičtí – neměli tak náročný metabolismus jako teplokrevní živočichové, ale na druhou stranu – díky svým rozměrům – netrpěli výkyvy teploty. Ohřát, nebo ochladit 60 tun nebylo tak jednoduché jako u současných malých plazů.