"Možná žijeme v malém vesmíru, kde prostor je zakřiven sám do sebe," napsal časopis Nature k překvapivým výsledkům analýzy dat, získaných v rámci projektů CMB a WMAP - zkoumání radiace mikrovlnného pozadí vesmíru a odlišností šíření mikrovln po Velkém třesku.

Získaná data, zachycující situaci pouhých 360 tisíc let po předpokládaném vzniku vesmíru, a rozložení hmoty a energie v prostoru totiž nijak nezapadají do veškerého dosavadního zkoumání vesmíru jinými prostředky. Když však vědci data "dosadili" do dříve nemyslitelného modelu konečného a míčovitého vesmíru, všechno zapadalo.

Zase Einstein

"Údaje sedí překvapivě dobře," uvedl v Nature Jeffrey Weeks, matematik z newyorského Cantonu. "Bylo by to milé překvapení, že si vesmír vybral tak krásný platónský tvar," doplnila ho Janna Levinová z britské univerzity v Cambridge. "A že je vesmír tak maličký," dodala. Šokující je však to, že takový vesmír nutně musí být konečný, a také se nemůže neomezeně rozpínat či případně smršťovat.

Nature se odvolává na Einsteinovu teorii relativity, která nic neříká o tom, je-li vesmír konečný. Podle teorie dodekahedronu by existovaly i tzv. smyčky či červí díry, jimiž se lze prakticky okamžitě dostat do nejvzdálenějších částí vesmíru a z nich - stále stejným směrem - zase zpět. Vědci na rozdíl od autorů sci-fi literatury soudí, že cesta napříč takovýmto vesmírem by trvala 60 miliard světelných let. Bylo by to v podstatě stejné jako na Zemi - kulový tvar znamená, že cesta na východ nakonec vede na západ, jenže v tomto vesmíru by nikdo nezaručil, že se dostanete do stejného místa, odkud jste vyšli.

Je to dřina

Mikrovlnná radiace totiž není všude stejná, což by odpovídalo dosavadním představám. V konečném vesmíru by rozdíly v záření měly být shodné v závislosti na čase, respektive vzdálenosti. Jenže zaznamenané rozdíly podle WMAP ukazují, že klasicky chápaný vesmír je na naměřené hodnoty příliš malý.

Podle vědců to znamená, že vesmír musí být tvořen zakřivenými pětibokými tělesy, propojenými navzájem do sférického tvaru. "Zkoušíte něco jako podle portrétní fotografie padesátiletého člověka najít jeho někdejší podobu při pohledu z ptačí perspektivy na miliónový dav sedmiletých dětí," pokusil se vysvětlit obtížnost interpretace získaných dat Weeks.