Haddadová tvrdí, že arabštinu miluje, ale zároveň ji štvou předsudky a nesmyslná omezení v tom, co se může v arabštině vyslovit kvůli společenským, kulturním, náboženským a politickým restrikcím.

"Cítím se být někdy utlačovaná, protože je tolik věcí, které nesmíme říkat, protože máme problém vyjadřovat sami sebe v našem vlastním jazyce,“ tvrdí Haddadová.

V tiskovém prohlášení k prvnímu vydání časopisu pak Haddadová uvádí, že má publikace "pomáhat zrcadlit tělo ve všech jeho zpodobeních, symbolech a projekcích v naší kultuře, našem čase a společnostech, a doufá, že tím přispěje k bourání tmářských a zpátečnických tabu (tak jak se to snaží naznačit rozbitá pouta v jeho logu) a poskytne autorům svobodu, kterou si plně zaslouží.“

Haddadová je připravena na bouřlivou vlnu kritiky a kontroverze, která na konzervativním Blízkém Východě bude dlouho hlasitá. Pravdou však je, že vlna kritiky není to jediné, co ambiciózní ženě hrozí. Ultrakonzervativních muslimů jsou v arabských zemí milióny, a tak není vyloučené, že Haddadové nepůjde o život.

Chce, aby přežil

"Přestaňte propagovat tuto nestydatou vulgaritu a obscénnost,“ napsal komentátor na webu televize Al-Arabíja. Jiný ale volal přímo po ukamenování vydavatelky. "Možná jsem kontroverzní, ale o kontroverzi mi nejde. Chci, aby můj časopis přežil. Nechci, aby byl slavný jako neexistující,“ dodala Haddadová.

A pokud jí někdo vydávání nezakáže, přežije magazín Džasad určitě. Prvního vydání se prodaly za jedenáct dní zatím jen tři tisíce kusů. Druhého vydání bylo pak už pět tisíc kopií. Nejvíce předplatitelů pochází z Libanonu, ale nemálo jich je také z ultrakonzervativní Saúdské Arábie.