"Pokud nebude zaveden totalitní režim, někdo se určitě pokusí o vylepšení člověka," řekl už v roce 1998 na své přednášce Stephen Hawking, tělesně postižený fyzik, který bývá označován jako nositel nejvýkonnějšího mozku od dob Alberta Einsteina. "Prostě tvrdím, že se to pravděpodobně stane, ať si to přejeme, nebo ne," dodal. Jak se možnost klonování lidí stávala reálnější, Hawking se k této myšlence vracel a zpřesňoval ji.

Genové manipulace

V roce 1998 svá slova, která vyvolala bouřlivý ohlas, Stephen Hawking ještě odmítl komentovat. Později se však k těmto názorům vrátil v jedné ze svých knih - u nás vyšla pod názvem Vesmír v kostce u nakladatelství Argo - a v dalších svých přednáškách. "Svým způsobem potřebuje lidský rod zlepšit své duševní a fyzické vlastnosti, má-li se vyrovnat s narůstající složitostí světa kolem sebe a plnit nové úkoly jako například kosmické lety. Lidé také potřebují svou složitost zvýšit, pokud si mají biologické systémy udržet náskok před elektronickými," tvrdí Hawking.

Z kontextu vyplývá, že mu nejde o prosté klonování (tedy vytváření identických jedinců), ale především o genové manipulace, které by zlepšily schopnosti člověka. Upozorňuje na to, že lidé jsou stále závislejší na počítačích, které však ve skutečnosti nevykazují žádné známky inteligence. Zdokonalení funkcí lidského mozku by podle něj mohlo vést k ještě lepším a převratnějším výsledkům než dosavadní informatická revoluce.

Hawking se tak přidává k méně slyšitelné (či spíš méně slyšené) skupině myslitelů, kteří soudí, že klonování nemusí mít jen negativní důsledky, ale při vhodném využití může vyvést lidstvo ze slepé uličky, do níž je zavedl překotný technický vývoj. Před negativními důsledky klonování a genetických manipulací slavný britský fyzik ale oči nezavírá. "Je jasné, že vytvoření dokonalejších lidí způsobí velké sociální a politické potíže, protože zde stále budou lidé, kteří zdokonaleni nebudou... Měli bychom však připustit, že k tomuto vývoji dojde, a zvážit, co s tím uděláme."

Odborníci versus intelektuálové

Hawkingovy názory zdaleka nejsou mezi odborníky osamocené. "Podle mého názoru je to jen otázka času," řekl jeden z průkopníků klonování Steen Willadsen. "Možná je klonování v Americe považováno za špatné, ale nařizovat lidem, jak jedině se smějí rozmnožovat, je určitě horší," tvrdí Willadsen, jenž už roku 1986 navrhl základní princip klonování, který byl o 11 let později poprvé úspěšně použit u ovce Dolly. Odborníci také poukazují na to, že stejný odpor moralistů jako dnes klonování kdysi vzbuzovalo umělé oplodňování. Dnes přitom jde o běžný postup, aniž by došlo k hrůzám, které byly tehdy prorokovány jeho odpůrci.

Oprávněnost boje proti klonování ostatně zpochybňuje i skutečnost, že také jednovaječná dvojčata jsou klony. Největší odpor vzbuzuje klonování a genetické inženýrství především mezi intelektuály, kteří je ovšem kritizují spíše z nejrůznějších ideových pozic. Pro křesťansky orientované myslitele jde o nepřípustný lidský zásah do božího tvůrčího plánu, pro ostatní humanitní vzdělance o další a nejzrůdnější z projevů racionalistické vědy, která jim byla vždy trnem v oku. Všichni společně pak varují před možnostmi zneužití.

Myšlenka vylepšování člověka jim připomíná někdejší eugenické programy (zkvalitnění lidské populace) německých nacistů. S tím rozdílem, že tentokrát už nejde o naivní nápady zločinných nedouků, ale o technologii, která by mohla opravdu fungovat. Skuteční odborníci, především genetici, jsou však střízlivější. Upozorňují především na to, že technika klonování je zatím velmi nedokonalá a nepříznivé vedlejší důsledky značné.

Naděje pro milióny

V tomto duchu varoval před předčasnými pokusy s klonováním lidí i Ian Wilmuth, vedoucí skotského týmu, který stvořil dnes již legendární ovci Dolly. Podle něj je v současnosti procento úspěšnosti při přežívání zárodků tak nízké, poruchy a abnormality u klonů tak četné a náklady na technologii tak vysoké, že zatím nemá smysl se o klonování člověka vůbec pokoušet. Stále ještě platí výrok jistého vědce, který řekl, že spontánní produkce lidí pomocí nekvalifikovaných sil je nesrovnatelně výhodnější než jejich laboratorní výroba. Vše proto nasvědčuje tomu, že skupiny, které klonování člověka ohlásily, se spíše než o skutečný výzkum snaží o upoutání pozornosti médií.

Zmizí problémy transplantací

V bouři fanatického odporu proti klonování zcela zanikají jeho možné přínosy. Teprve díky této technologii bude možné odstranit základní problémy transplantací, kterými je nedostatek dárců a odmítavá reakce organismu. Jednotlivé orgány budou v prakticky neomezeném množství pěstovány přímo z buněk pacienta, takže tělo je bez problémů přijme. Procento úspěšných transplantací se dramaticky zvýší a cena zákroku sníží - a odpadají i etické problémy. Pacienti, kteří díky klonování darují orgány sami sobě, budou žít plnohodnotný život bez nutnosti brát vysoké dávky léků potlačujících imunitní reakci a bez obav z jakékoli banální infekce, která pro ně dnes představuje smrtelné nebezpečí.

Co by to znamenalo pro milióny nemocných - včetně lidí s velmi pokročilými stadii rakoviny - to si lze dnes jen těžko představit. Přitom využití klonování pro pěstování orgánů je snazší, smysluplnější, levnější a zřejmě i bližší v čase než tolik proklínané (a v podstatě nesmyslné) klonování celých lidí. Nelze proto vyloučit, že dnešní boje o klonování budou jednou našim potomkům právem připomínat časy, kdy církev pronásledovala astronomy tvrdící, že Země obíhá kolem Slunce.