"Těla byla pohřbívána v 40stupňových mrazech, což nám pomohlo stanovit příčinu úmrtí. Na 80 procent mělo kožní nemoci a mnohé mužské lebky svědčí o vysokém stadiu syfilidy," říká anatom Rimantas Jankauskas. "Je to docela záhada, jak takto nemocní muži dokázali ujít pochod dlouhý 1100 kilometrů," dodává. Masový hrob podle něj skrýval také překvapivě vysoký počet ženských koster.

Osudový omyl

Tažení, zahájené překročením Němenu 24. června 1812 bylo bodem obratu v Napoleonově kariéře a podle mnohých historiků se řadí k jednomu z největších strategických omylů v dějinách vojenství. Důvodem byla snaha přimět cara Alexandra I., aby se připojil ke kontinentální blokádě Anglie, car však nechal Napoleona ve vypálené Moskvě marně čekat pět týdnů na podpis kapitulace. Na konci října zahájila armáda ústup, který nepřežilo devět z deseti vojáků.

Masový hrob celé Evropy

K objevu masového hrobu došlo již koncem roku 2001 při zahájení výstavby moderního sídliště, teprve nedávno se však podařilo odhadnout celkový rozsah pohřebiště. Litevští stavitelé jej zprvu považovali za hrob obětí nacismu či stalinských čistek, archeologové však díky objevu knoflíků a uniforem určili správnou dataci 190 let staré tragédie. "Zdaleka ne všechny uniformy byly francouzské, do Ruska tehdy vtrhla celá Evropa," říká francouzský antropolog Olivier Dutour. Tažení se účastnilo celkem 20 národností mimo jiné Portugalci, Italové, Němci, Rakušané, Španělé, Chorvati, Litevci a hodně Poláků, kteří chápali tažení jako odvetu za rozdělení jejich země, k němuž došlo před 17 lety.

Okna utěsněná mrtvolami

Podle historiků však tragédie příchodem do Vilniusu 9. prosince neskončila. Vyhladovělí vojáci si přejídáním způsobili nutriční šok, další zahynuli ve snaze příliš rychle se rozehřát a mnozí zmrzli v 35 stupňových mrazech poté, co opilí usnuli na ulicích. Když o 24 hodin později vtrhli do města kozáci, nalezli jen nebojeschopné zbytky vojska. Britský důstojník při ruském velení Robert Wilson v pamětech líčil otřesné obrazy z francouzské vojenské nemocnice, v níž byla všechna okna utěsněna mrtvolami, aby zranění nezmrzli. Sám Napoleon prchl od armády v kočáře se svým litevským pobočníkem, jemuž dal dvě pistole s tím, že nesmí padnout do zajetí. Ostatky mají být pohřbeny na místním vojenském hřbitově, přičemž francouzská vláda zvažuje vybudování pomníku.