Na osudy skutečné postavy, jež posloužila Danielu Defoeovi jako předloha k románu, se zaměřili skotští archeologové. Skutečný Crusoe se jmenoval Alexander Selkirk a byl zachráněn lodí Duke 2. února 1709. Námořníci tehdy na ostrově objevili opuštěnou roztřesenou lidskou trosku a hromady korýšů.

Selkirk se mezi lidi vrátil s vizáží zvířete, byl bosý a kryla ho kozí kůže. Byl extrémně psychicky roztřesený a nedokázal téměř mluvit. Selkirk pocházel z okolí skotského Edinburghu. Byl synem obuvníka a na ostrově Más a Tierra v souostroví Juan Fernandez vzdáleném asi 650 kilometrů od pobřeží Chile strávil čtyři roky a čtyři měsíce.

Na ostrově byl vysazen

Na ostrově neskončil jako trosečník, ale byl tam vysazen naštvaným kapitánem lodi, na níž se plavil. Po řadě hádek ho na ostrově nechali kolegové piráti za trest jako záškodníka s několika málo předměty potřebnými k přežití. Skutečný "Crusoe" také nikdy nezachránil ani nepotkal domorodce, jemuž se v románu říká Pátek.

Na ostrově skončil Selkirk s několika málo kusy oblečení, nožem, sekerkou, pistolí, kompasem, hrncem, tabákem a biblí. Nebyl to žádný ctihodný Brit, nýbrž pirát, alkoholik a velmi vznětlivý surovec. K námořníkům se dal v sedmnácti, když utekl od své rodiny. Živil se pirátstvím, nebyl nijak inteligentní, ale velmi nebezpečný kvůli své nevypočitatelnosti.

Jídla i vody měl dost

Celý život měl potíže s lidmi, a také jedině proto dokázal sám se sebou na ostrově vydržet a zcela nezešílet. Skotský archeolog David Caldwell se vydal na ostrov, aby tam po třech stovkách let odkryl pozůstatky Selkirkova života. Na ostrově dnes žije asi šest stovek lidí, většina z nich se živí lovem korýšů, ale jinak je to místo stále velmi tiché a pusté.

Skutečný "Crusoe" také nežil na pláži, protože se bál španělských námořníků. Kdyby ho objevili, hrozilo by mu zřejmě otroctví či smrt. Kanibalové na ostrově nežili a bál se jich tudíž jen Crusoe románový.

Podle Caldwella dokonce u ostrova přistály dvě španělské lodě, jimž se Selkirk vyhnul. Na ostrově bylo mírné klima bez velkých dešťů, nežila tu žádná nebezpečná či jedovatá zvířata a tekly tam říčky se sladkou vodou. Moře nabízelo chutné korýše, ryby i tlusté ploutvonožce. Hladem a žízní tedy Selkirk v žádném případě trpět nemusel.