"Musíte vařit z toho, co máte ve skladu. Zmrzlé věci, různé konzervy, a když je nejhůř, i sušené potraviny," říká Alan Sherwood (49), oblíbený kuchař britské základny Rothera.

"Teď ke všemu přidáváme sušenou cibuli, protože nám spousta věcí došla, a tady si člověk nemůže jen tak zajít do obchodu," dodává. Rothera dostává zásoby lodí dvakrát ročně, v prosinci a v březnu, a občas něco dopraví i letadlo z Chile. Na základně se lovili tuleni až do roku 1954, kdy byli v Antarktidě kvůli ochraně přírodního prostředí zakázáni psi.

Jak uvádí agentura Reuters, kuchařka z padesátých let nám přibližuje, co tehdy polárníci jedli. Mezi oblíbená jídla patřily například omelety z tučňáčích vajec a vařená tulení srdce. Nejmenovaný autor této staré kuchařky z britské základny píše: "Tulení mozky, to je jedna z věcí, které se opravdu dají považovat za lahůdku Antarktidy. Když jsem tam sloužil, většině posádky chutnaly."

Mozečky na všechny způsoby

V kapitole pojednávající o tuleních mozcích uvádí recepty na mozečky smažené, gratinované, obalované, na mozečkovou omeletu i na toast s mozkem. Kuchaři tehdy museli být muži - ženy v té době na základnách sloužit nesměly. Neznámý kuchař také tvrdí, že opravdu vynikající jsou kormoráni.

"Já bych vám radil, abyste jakmile nějakého uvidíte, popadli pušku a pár jich sestřelili. Je to velmi masitý pták a nakrmí přibližně šest lidí," dodal autor knihy.