Říkají mu Rudý Roman a jeho tým přejmenovávají na Chelski. První slabika je ze slova Chelsea - skutečného jména klubu, který si koupil, druhá s despektem hlásí, že majitel přišel z temné východní Evropy. Do deseti let prý bude na mizině, nebo pod drnem.

To se říkává o jednom z největších boháčů světa, důvěrníku prezidentů z Kremlu, gubernátoru Čukotky, podle jedněch o poslu obrozeného a sebevědomého Ruska, podle druhých o čachráři, ne-li přímo mafiánovi. Ještě před čtyřmi lety nikdo na Západě ani neviděl jeho fotografii, dnes je ale celebritou prvního řádu.

Kvůli politickému vlivu se dal zvolit gubernátorem Čukotky a začal tomuto zaostalému poloostrovu u Beringova moře pomáhat z vlastní peněženky. Postavil tam hotely, kina i supermarkety za osm, snad devět miliard korun.

Majetek za 160 miliard

Jeho majetek se odhaduje na 160 miliard korun, ale určitě se to neví. "Je to několikanásobný miliardář v dolarech," říkají jeho společníci. O přesná čísla není zájem. Z nejasností obklopujících Abramoviče jsou tyhle ty nejmenší.

Mezi jeho aktiva především patří 80 procent páté největší petrochemické společnosti Ruska Sibněft, polovina téměř monopolního producenta hliníku Rusal a 26 procent akcií letecké společnosti Aeroflot.

Jak je tomu dnes, těžko říci, měnil totiž majetek v nepřehledných dohodách s jinými. Jak ke svému mamonu přišel, o tom existují různé verze. On sám se novinářům vyhýbá a rozhovory dává jen výjimečně.

Krásný příběh

Byl to sirotek z prosté rodiny s darem pro podnikání. Jako mladíček sháněl staré pneumatiky, nechával je protektorovat a prodával je dál. Potom začal podomácku vyrábět moderní matrjošky s obrázky politiků, jaké se nabízely i na Karlově mostě.

Peníze investoval do obchodu s tvrdými měnami. Seznámil se s tehdy ještě všemocným finančním mogulem Borisem Berezovským. Ten ho dovedl za prezidentem Borisem Jelcinem, jemuž Abramovič radil, jak má investovat.

Z úspor si Abramovič koupil podstatný podíl na privatizovaném ropném průmyslu, těžbě hliníku a cínu. Šikovnou obchodní politikou svůj majetek dále zvětšoval.

Tak lze převyprávět nejlichotivější z několika verzí Abramovičova životopisu, kterou přinesl britský list The Sun. "Byl jsem prostě ve správný čas na správném místě," doplnil ji sám Abramovič. Do ní patří i povzdychnutí nad tím, jak nemá pro samou práci čas na děti. "Ahoj tatínku, už mi bude osm a půl roku. Maminka mi říkala, že jsi hodný..." To mu zase podle Sunu napsal jeho syn Arkadij. Naopak trenér britské fotbalové reprezentace Eriksson ho prý vídá často.

Nehezká slova

Jiná verze ale hovoří o tom, že v roce 1992, kdy se kapitalismus v Rusku teprve stavěl na nohy, Abramovič obchodoval s ropou a byl vyšetřován, že zpronevěřil 55 železničních vagónů plných ropy z Uchtinského petrochemického kombinátu. Vyšetřování mu nic neprokázalo, ostatně zákon, podle něhož by byl postižitelný, zřejmě neexistoval.

Jak napsal německý Die Welt, později se ocitl v podezření, že pomáhal prostřednictvím firmy Financial Management Company Ltd neboli Fimaco se sídlem na ostrově Jersey vyprat 15 miliard dolarů, které mu měli svěřit lidé z okolí prezidenta Jelcina, a z této sumy mu leccos uvízlo za nehty.

Podle nedávných údajů 85 procent ruského obyvatelstva věří, že se za vzestupem boháčů jako Abramovič skrývá něco nekalého. Stejně jako ostatní oligarchové - tak se tam říká zbohatlíkům spojujícím politickou a ekonomickou moc - patří mezi nejoblíbenější terče láteření a obviňování ze strany opozice, nespokojenců, kritiků vlády a v poslední době i vlády samotné.

"Vyprášit kožich oligarchům - to je pro politika dobrá, čistá zábava," nechal se slyšet James Fenkner, šéf analytiků ústavu Troika Dialog v Moskvě. Jenže podle západních expertů by sesazení těchto velkopodnikatelů znamenalo destabilizovat ruskou ekonomiku a vyvolat šok mezi investory, a to si může Kreml sotva dovolit.

To zřejmě vysvětluje, proč se prezident Putin podobným diskusím opatrně vyhýbá. Proto také zlou verzi jeho příběhu je nutno brát s odstupem. Navíc Rudý Rom si zřejmě v ruské elitě získal pověst mimořádně schopného, ale i důvěryhodného podnikatele a prostředníka mezi znepřátelenými klany.

Symbol Ruska

Abramovič není první cizinec, který si koupil britský fotbalový tým. Známý Fulham ovládá Mohamed Al Fayed, boháč, jehož syn Dodi se dopustil neodpustitelné svatokrádeže, když zřejmě úspěšně sváděl princeznu Dianu. Ačkoli Egypťan Fayed otec žije v Británii již dlouhá desetiletí a vlastní tam i obchodní dům Harrods a jiné poklady někdejšího impéria, elita ho mezi sebe nikdy nepřijala.

Proslavil se i Milan Mandaric, původem Srb, nyní Kaliforňan, který si koupil tým Portsmouthu a přivedl jej do první ligy. Největší publicitu to ale přineslo Abramovičovi - nákupem Chelsea, klubu z nóbl čtvrti v londýnském West Endu, a lanařením drahých hráčů si získal takový ohlas, že se o něm píše denně. Ne všichni ale vidi poprask kolem Abramoviče rádi.

Bývalý člen vlády a fanoušek Chelsea Tony Banks okamžitě začal žádat vyšetřování nového šéfa. Klubem a jeho financemi se hned začal zabývat i berní úřad. Ať to ale oligarcha chtěl či nikoli, jisté je, že se mu podařilo předat Britům poselství: Podívejte se, my Rusové už nejsme žádní chudáci. Musíte si nás předcházet. Na to reagoval i japonský list Jomiuri Šimbun, když nedávno doporučil Toyotě, aby koupila třeba Leeds United.

Jak dlouho ještě?

Přes své bohatství má Abramovič budoucnost nejistou. V Moskvě ho za jeho nákupy nepochválili. "Na Rusko naplival," zlobil se moskevský primátor Jurij Lužkov. Oligarcha na to reagoval příslibem, že Moskvě postaví velký reprezentativní fotbalový stadión. Nebyl by to pro něho problém. Za nákupy hráčů pro Chelsea zaplatil tolik, že by za to pražská Slavia postavila v Edenu tři nové stadióny.

Abramovič si pak postěžoval anglické BBC: "Problém je, že nežijeme ve svobodné zemi - nejsme zvyklí na to, aby lidé utráceli své peníze, jak uznají za vhodné," řekl. Nicméně rozruch, který způsobil, naznačuje, že na takové utrácení nejsou zvyklí ani Angličané.

A to může být i vysvětlení celé fotbalové investice. Abramovič se zviditelnil a začal být pro Brity celebritou. Kdyby byl v Rusku či jinde zatčen, jak se to stalo nedávno jinému oligarchovi Gusinskému, určitě by to vyvolalo velkou aféru.

A že to není nic nemožného, ukázala okázalá policejní prohlídka ve firmě Jukos, ropném gigantu, s nímž by se měl Abramovič spojit. Jeho rodina se již každopádně na Západ odstěhovala - prý jí tam nehrozí tak velké nebezpečí únosu a vydírání.

Sám Rudý Rom se dál vrací na Čukotku a do Moskvy a rizika trochu podceňuje. "V Rusku je mnoho bohatých mladých lidí," říká. "Nežijeme dlouho, a tak co vyděláme, zase utratíme."