Článek
Jean-Louis Ronzier a zesnulá Martine Cazenaveová, která bývala tanečnicí, se seznámili v polovině 80. let. Vzít se chtěli až v důchodu. Žena pak ale onemocněla a zemřela dva měsíce před svatbou.
"Slíbil jsem jí, že se vezmeme, a slib jsem dodržel: dvacet let společného života, na to se nezapomíná. Pořád s ní mluvím a vyprávím jí, co jsem dělal," řekl Ronzier před uzavřením manželství s mrtvou ženou. Obřadu se zúčastnilo pět desítek lidí, hlavně příbuzní a přátelé.
Na radnici přišel s kloboukem
Jean-Louis Ronzier přišel na radnici místo s nevěstou jen s jejím oblíbeným kloboukem. Položil ho na židli vedle sebe, kde měla Martine sedět.
Umělec přiznal, že ho stálo hodně sil, než dosáhl svého cíle. První žádost o sňatek, kterou předložil ještě za bývalého prezidenta Jacquese Chiraka, byla zamítnuta a neuspěl ani s odvoláním. Přijata byla až druhá žádost, kterou podal po zvolení nového prezidenta Nicolase Sarkozyho.
Občanský zákoník umožňuje francouzskému prezidentovi povolit posmrtný sňatek z "vážných důvodů, pokud jeden z budoucích manželů zemřel poté, co byly splněny náležité formality potvrzující jednoznačně jeho souhlas s manželstvím". Na oddacím listu se potom uvádí jako datum sňatku den, který předcházel smrti jednoho ze snoubenců.
První posmrtný sňatek byl podle agentury AFP ve Francii povolen v případě mladé těhotné dívky, jejíž snoubenec zemřel tragicky v roce 1959 při protržení přehrady, kde zahynulo 423 lidí.