Americký NASA očekává, že nová observatoř umožní pozorování objektů, které jsou příliš studené nebo "utopené" ve vesmírném prachu, aby mohly být zachyceny současnými teleskopy. Takových objektů je podle vědců ve vesmíru naprostá většina, protože viditelné záření vydávají jen asi dvě procenta kosmických těles.

SIRTF má v oblasti infračerveného záření dohlédnout přinejmenším tam, kam v oblasti "viditelného" vesmíru Hubbleův teleskop.

Observatoř vynesla na oběžnou dráhu raketa Delta II.

Nejmladší z rodiny teleskopů

Přístroj, jehož vypuštění stálo 1,2 miliardy dolarů, navazuje na řadu předchozích výzkumných teleskopů - Hubbleův teleskop (vynesený do vesmíru raketoplánem v roce 1990), Comptonovu gama observatoř (začala pracovat v roce 1991 a v 2000 zanikla) a rentgenovou observatoř Chandra (činná od roku 1999).

Právě od kombinace údajů z různých spekter záření, získaných SIRTF, Hubbleovým teleskopem a Chandrou, si vědci slibují nejvíce nových poznatků. SIRTF, který by měl na oběžné dráze zůstat pět let, je vybaven zrcadlem o šířce 85 cm a třemi přístroji ochlazovanými tekutým heliem na teplotu velmi blízkou absolutní nule: kamerou, spektrografem a fotometrem.

Nejzpožděnější z vesmírných projektů

SIRFT je rekordně zpožděným vesmírným projektem a patří mezi ty, jež během vývoje prodělaly nejvíce změn. Když projekt v roce 1983 odstartoval, byl SIRTF konceptován jako vědecký přístroj, který bude na palubě raketoplánů vysílán na dvoutýdenní kosmické mise. Později se vyvinul v samostatný přístroj, jehož údržbu bude stejně jako v případě Hubbleova teleskopu provádět raketoplán. Poté byla jeho velikost z finančních důvodů zredukována a odpadla také údržba pomocí raketoplánu.

Na rozdíl od většiny astronomických přístrojů nebude SIRTF obíhat kolem Země, nýbrž bude umístěn na oběžnou dráhu Slunce.

Bude zkoumat černé díry

Jedním z úkolů teleskopu bude studium tzv. černých děr, útvarů s tak silnou gravitací, že do sebe z okolí vtahují veškerou hmotu i většinu záření, takže nejsou opticky pozorovatelné. Podle posledních poznatků jsou mnohem četnější a nepatří jen k počátkům vesmíru, jak se dříve předpokládalo, a jsou často vysoce aktivní bouřlivými emisemi záření po vtažení oblak plynu a prachu. Právě od toho, že infračerveně citlivý SIRTF dokáže "prohlédnout" takovými útvary, si astrofyzikové hodně slibují, uvedl nedávno časopis Nature.

 

"Na nebi je úžasné množství černých děr, desetkrát víc než odhalí optický Hubble," řekl časopisu Niel Brandt z Pensylvánské univerzity, který vyhodnocuje data "neoptických" teleskopů Compton, Chandra a v následujících dnech i SIRTF. Jeho tým zjistil, že aktivní malé černé díry co do počtu rostou, zatímco ty velké a starší vyhasínají. "To před nás klade otázku, jak se vlastně vyvíjejí," nastínila další úkol pro astrofyziku specialistka Amy Bargerová z wisconsinské univerzity. Dosud má věda za to, že tyto supergravitační útvary vznikly při srážkách prvních galaxií ještě v dobách, kdy byl vesmír velmi mladý, a až kolem nich se pak formovaly nové galaxie.