Po návratu domů se mění v tichého nenápadného člověka. "Hrát s De Nirem je jako vstoupit do ringu s Mikem Tysonem. Má v sobě něco strhujícího. Jde z něj strach, ale na druhé straně i vroucnost a oddanost," řekl jeho kolega Robin Williams. Každá nová role jej pohltí a promění k nepoznání. Jeho smysl pro detail dohání mnohé k šílenství. A jeho příprava na role hraničí s posedlostí.

Před Kmotrem II. putoval Sicílií s mikrofonem v ruce a nutil vesničany, aby mu říkali jeho repliky. Před muzikálem New York New York mučil slavného saxofonistu Georgieho Aulda svou pílí. Před Zuřícím býkem se naučil boxovat a přibral 20 kilo. Před Misí začal šermovat a před Taxikářem několik týdnů křižoval s taxíkem newyorské ulice. A po každé proměně zůstal dokonalý výkon. V oscarovém Zuřícím býku Martina Scorseseho (1980) se ze štíhlého ambiciózního mladíka změnil v neforemnou kreaturu líných pohybů a pichlavého pohledu. V Kmotrovi II. (1974) zase vytvořil pozoruhodnou variaci na výkon Marlona Branda z 1. dílu. Role Vita Corleoneho byla pro De Nira obrovskou výzvou. Stokrát se díval na Kmotra I. a studoval Brandovy pohyby a vyplatilo se mu to Oscarem.

Mnoho tváři De Nira

Dokonalý obraz člověka zahnaného do kouta vykreslil v Taxikáři (1976). Travis Bickle je ztracený smutný plachý mladík, jenž prošel peklem vietnamské války a drtí ho odlidštěné velkoměsto. V detailech jeho očí se opakovaně střídá prázdnota, smutek, zoufalství, naděje a rezignace. Tento film byl druhým z osmi, jež De Niro natočil s Martinem Scorsesem. "Znal jsem ho od vidění. Z čirého vnuknutí jsem mu nabídl roli ve Špinavých ulicích, v prvním společném filmu . Přišel v malé směšné čepici a já jsem věděl, že to bude ten pravý a že bude výborný," vzpomíná Scorsese. Natočili spolu skvělé portréty zmatených, pochybujících a zoufalých mladíků, kteří urputně bojují s vlastními démony.

Později začal De Niro vršit krajně různorodé role, občas i postavy se smyslem pro humor. Takový byl židovský gangster Noodles v mafiánském příběhu Tenkrát v Americe (1983) či ženatý inženýr Frank Raftis, o jehož vzplanutí k mladé výtvarnici (Meryl Streepová) vypráví snímek Zamilovat se (1984). Jeden z nejnadanějších herců své doby se narodil v newyorské čtvrti Malá Itálie malířům Robertovi De Nirovi a Virginii Admiralové. Rozešli se, když byly Bobbymu dva roky. Otec ho často brával do kina a doma Bobby přehrával matce všechny role: "Máte štěstí, když víte, co chcete dělat. Já měl jasno brzy.

De Niro má slabost pro tmavé ženy

" Ve třinácti jej dali po soukromé školy, ale on se chytil pouličního gangu. Říkali mu "Bobby Mlíko", protože byl bledý a vychrtlý. Ale jen do času. Záhy začaly nad jeho trnkovýma očima vzdychat zástupy žen. Jeho životem se však vlnily hlavně graciézní tmavé křivky. S černošskou herečkou Dianne Abbottovou se rozvedl v roce 1988 po 12 letech manželství. Jejich syn Rafael se jmenuje po jednom hotelu v Římě, kde byl počat. Ze vztahu s bývalou modelkou tmavé pleti Toukie Smithovou má De Niro dvojčata. V roce 1997 se oženil s krásnou Afroameričankou Grace Higtowerovou, leč vydrželi spolu jen dva roky. Sblížil se i s rozmarnou kakaovou modelkou Naomi Campbellovou.

De Niro má jasné představy o tom, jak by měly věci vypadat. Když mu chyběla filmová komunita, založil vlastní filmové centrum TriBeCa. Když chtěl restauraci, kde by mohl obědvat s přáteli, zřídil jednu v téže budově. Když nadešel čas, aby natočil svůj vlastní film, Příběh z Bronxu (1993), najal stovky komparzistů a každého z nich osobně schválil.

Při stříhání filmu pracoval 18 hodin denně a dopoval se dvojitým kafem s pěti cukry. Nakonec vyrobil dvě verze a poslal je Scorsesemu. "Bylo to jako zkouška," řekl Scorsese. "Znal odpověď, jen se chtěl přesvědčit, že odpovím stejně". Každý den se De Niro probudí brzy ráno, přes hodinu cvičí a potom se vydá do svého filmového střediska. Pracuje rád a hodně. "Čas na odpočinek budeme mít po smrti," uculuje se svým potutelným úsměvem.