Nyní je již jasné, že kněží z hlavní náboženské metropole Chichén Itzá do temných vod shazovali především mladíky. Vědci dosud soudili, že to byly panny, protože u kosterních pozůstatků byly nalezeny jadeitové šperky. Z nevyvinuté kostry dítěte navíc lze jen stěží určit, zda patřila dívce či chlapci.

Archeolog Guillermo de Anda z University of Yucatan analyzoval kosterní pozůstatky 127 těl ze dna studny v Chichén Itzá a zjistil, že 80 procent z nich náleželo chlapcům ve věku mezi třemi a jedenácti lety.

„Zbylých 20 procent náleželo především dospělým mužům. Děti byly často vrhány živé do vodního hrobu, aby potěšily mayského boha deště Chaac. Některé z těch dětí byly rituálně staženy z kůže nebo zbaveny pohlaví předtím, než byly nabídnuty bohům. Věřilo se, že bohové mají raději malé věci a zvláště bůh deště měl čtyři pomocníky, kteří byli prezentováni jako drobní lidé. Takže k přímé komunikaci s tímto bohem byly nabízeny děti,“ vysvětlil Anda v závěru své studie.