Již předchozí snímky Epimethea s menším rozlišením ukázaly, že jeho jižní polokoule je poněkud zploštělá. Nejnápadnější útvar na nových obrázcích toto zploštění vysvětluje – je jím zřejmě již hodně starý, obrovský impaktní kráter, pokrývající téměř celou část snímku tohoto 116kilometrového měsíce.

Obrázek zároveň ukazuje i dva typy terénu na povrchu: tmavší a hladší oblasti, a světlejší, mírně do žluta zbarvený, rozrušený terén. Podle jedné z interpretací toho, co se na obrázku objevilo, se tmavý materiál zjevně sesunul ze svahů a odhalil tak světlejší, na led bohatší „podloží“. Oba typy materiálu jsou nicméně nejspíše značně bohaté na vodní led, takže jejich rozdílné barvy způsobují pouze malé změny v jeho zastoupení.

Sonda Cassini pořídila snímek pomocí kamery z vysokým rozlišením ze vzdálenosti asi 37400 kilometrů, tedy nikoliv při nejtěsnějším přiblížení k měsíci. V okamžiku nejtěsnějšího přiblížení sonda totiž neměla tak dobrý výhled na tuto polokouli.