Je navržena tak, aby si ji podle plánů mohl postavit každý zručnější kutil. Jednomístná ponorka Delta Wing na první pohled vypadá jako mimozemský stroj z fantastického filmu.

Nemá strohé tvary vojenských plavidel ani výzkumných miniponorek, ale z některých úhlů pohledu připomíná spíše nadzvukový stíhací letoun. Tak vznikl i její název, který v překladu zní deltovité křídlo. Zdaleka však nejde o samoúčelné řešení: netradiční tvar vyplývá z netradiční konstrukce.

Největším problémem všech ponorek je tlak vody v hloubce. Pro amatéry by výpočty i stavba trupu, který mu spolehlivě odolá, představovaly neřešitelný problém. U ponorky Delta Wing je proto vyřešen netradičním způsobem: uvnitř je stejný tlak jako v okolní vodě. Odborníci tomu říkají polosuchý typ - ve spodní části kabiny je voda (potápěč zde sedí v neoprénovém obleku), v horní velká vzduchová bublina.

Automatika dávkuje přívod vzduchu z tlakových lahví tak, aby objem vzduchu byl stále stejný, jeho tlak tedy odpovídá tlaku v hloubce, kde se ponorka nachází.

Když se rozbije, vyplave

Podle konstruktéra vydrží zásoba vzduchu na palubě ponorky třikrát delší dobu, než by trval ponor s běžným potápěčským přístrojem v téže hloubce. Plavidlo také potápěči šetří síly a umožňuje prozkoumat mnohem větší oblast dna.

Pohon obstarávají dva elektromotory napájené ze tří automobilových akumulátorů. Udrží stroj v chodu po dobu asi čtyř hodin. Bezpečnost zajišťuje to, že plavidlo je vždy o trochu lehčí než voda a v hloubce se udržuje pouze sklonem lodních šroubů a kormidel.

V případě poruchy elektrického systému nebo vybití baterií se tedy ponorka sama vynoří. A pokud snad ne, pak potápěči k odhození krytu kabiny stačí pouhých pět sekund. Řešení miniponorky Delta Wing je chráněno patentem Spojených států a zájemci si společně se zakoupením plánů zaplatí i licenci na stavbu jednoho exempláře.