Ve chvíli, kdy skončí odpočet před startem raketoplánu, vyvalí se z trysek motorů plameny ženoucí stroj na oběžnou dráhu. Málokdo ale ví, že tou dobou je bombradováno přilehlé okolí velkým množstvím materiálu ve startovním komplexu. A občas se jedná o bloky betonu, třeba i půl metru velké. Smrtící projektily však nepředstavují žádné nebezpečí. Počítá se s nimi, a proto se v kritické oblasti nemůže vyskytovat personál ani žádná citlivá technika, na které by start jakkoli závisel.

Jiná situace ale nastane na Měsíci. Vzhledem k jeho nižší hmotnosti a nižší hmotnosti rakety budou sice použity mnohem méně výkonné motory, ale i tak budou malé kousky měsíční horniny odfouknuty rychlostí několika kilometrů v sekundě. A protože na Měsíci není žádná atmosféra, nebude k dispozici významná brzdící (odporová) síla.

O tom, co se během startu (přistání) děje se přesvědčili v NASA už během misí Apollo. Pečlivým zkoumáním videozáběrů bylo provedeno statistické vyhodnocení velikosti odlétajícího materiálu, ale také se šla posádka Apolla 12 podívat na sondu Surveyor 3, která se nacházela jen několik stovek metrů od místa jejich přistání. Po podrobné analýze vzorků dopravených zpět na Zemi se ukázalo, že velkým problémem měsíčních startů (a přistání) je měsíční prach.

Povrch Surveyoru 3 byl na přivrácené straně k místu přistání Apolla poškrábaný a plný mikrokráterů. Přestože nedostal ,,zásah'' žádným větším kusem horniny, považují následky interakce s uvolněným prachem inženýři v NASA za podstatné a potenciálně nebezpečné. Okénka lunárních modulů by byla po zásahu prachovým proudem takřka neprůhledná, elektroinstalace umístěna na vnějších částech modulů také a kdo ví, co by se stalo po zásahu větším kusem materiálu.

Proto je výzkum tohoto jevu předmětem jedné z mnoha fází předletových příprav budoucích misí. Zatím není jasné, jak se tento zádrhel odstraní. Možnosti jsou různé. Asi nejjednodušší bude létat z míst, která jsou ohraničena kopci, které by mohly uchovat lunární základnu v bezpečí a patřičně stíněnou. Jisté je také to, že budou instalovány nejrůznější pasivní prvky ochrany. Jak ale nakonec celá záležitost dopadne v ostrém provozu uvidíme nejdříve za mnoho let. Návrat člověka na Měsíc totiž NASA neplánuje dřív, než v roce 2020.