Od posledního Mufovského Baldachýnu se hodně stalo. Vyšlo o nás pár článků v novinách, na Letní filmové škole v Uherském Hradišti měl premiéru dokumentární videoklip Spřízněni loutkou: Nový Muferion aneb Klíč od studia Kamarád neboli Kdo bude hledat hledače? a podle všech reakcí s velkým úspěchem. A dokonce - pokud se vše podaří - budete ho moci v Praze vidět v kině jako předfilm Nudy v Brně. Ještě do něj budeme muset vložit záběry toho nešťastného incidentu, který se odehrál v Uherském Hradišti přímo při předávání Mufa šéfovi televizního archívu Vítu Charousovi. Sestra Beruška (viz minulý Baldachýn) na pódiu před zkoprnělými diváky vyrvala Mufa z náruče šéfa televizního archivu pana Víta Charouse a prchla ze sálu...

Chápu ji. A její konání objasním. Leč nepředbíhejme.

A pokud vůbec nevíte, o čem mluvím, přečtěte si první díl tohoto vypravování.

Závěrečný díl pátrání si přečtěte zde.

V minulém díle jste viděli

Muf-Team se dává dohromady * Nacházíme svědka, který se setkal s trojicí mladíků ve vínovém favoritu vychloubajících se krádeží Mufa * Získáváme poznávací značku a adresu majitele vozu * Vydáváme se do inkriminovaného města: Chodova cca 15 km od Karlových Varů v přestrojení za skauty * Chodov trochu připomíná Chanov, skauti vyhlížejí coby pěst v oku * Něco málo zjišťujeme, ale vínový favorit nenacházíme * Vracíme se přes Karlovy Vary domů a připravujeme vpád do podezřelého bytu v přestrojení za Calgon Team * Když tu zasahuje náhoda...

STALO SE TO VŮBEC?

Základní emocí, kterou cítili diváci našeho "dokumentárního videoklipu", byla mírná nedůvěra k autenticitě našich zážitků. Režisérka Michaela Pavlátová se dokonce vyjádřila ve smyslu, "že jsme si to pěkně natočili" a když jsem se jí snažil vysvětlit, že Mufa vážně ukradli a že to bylo i v novinách a že jsme ho vážně našli a že i to bylo v novinách, řekla, že "novináři napíšou všechno". Pak nám vyprávěla, jak je pro ni cizí představa, že by se v dospělém věku starala o nějaké loutky, na které si pamatuje z dětství. Proto připomínám, že mé vyprávění je určeno těm, kdo jsou schopni pochopit, že se skupina přátel rozhodne o prázdninách bavit parodií na detektivní pátrání, během níž náhodou (ano, náhodou) uspěje.

NÁHODY

Náhodami byla celá naše akce prošpikovaná. Uvedu příklad: když jsme se rozhodli natáčet, požádal jsem producenta Pavla Strnada, jestli by nám nepůjčil svou kameru (na niž natočila malověrná Michaela Pavlátová Nevěrné hry). Půjčil nám ji (díky, Pavle, jsi božan!) a my si ji vyzvedli v Ostrovní 30, kde má kancelář. O několik dní později jsem zoufale ze dne na den sháněl skautské uniformy. Po asi pěti telefonátech všem známým s dětmi jsem se dovolal bývalé kolegyni z Reflexu, která má ve firmě společníka se skautskými vazbami. Ten nám ochotně vypomohl a slíbil, že nám nechá uniformy na vrátnici v sídle své firmy: Ostrovní 30. O několik dní později nám Pavel Strnad ještě jednou vypomáhal a přišel pozdě na pracovní seznamovací oběd, který zprostředkoval jeho účetní. Omlouval se tím, že se díval na Studio Kamarád, protože jeho kamarád natáčí dokument o hledání Mufa. "To my víme," řekli jeho spolujedlíci, "půjčovali jsme mu skautské uniformy". Ale to, že mají kanceláře v jedné budově, se stejně dozvěděli až od nás.

VŠE O KAUZE MUF
Baldachýn
DÍL 1 Muf is back!
DÍL 2 Muf opět ukraden! (právě čtete)
DÍL 3 Proč jsme ukradli Mufa!
Zpravodajství
ŠOK Hvězda festivalu byla ukradena
HLEDÁNÍ Pátrání beze stopy

A ještě jeden: dva dny před tím, než jsme vyrazili v převleku za skauty do Chodova, jsem doma objevil cédéčko brněnské hiphopové skupiny Naše věc - byla něm píseň, která mi připadala víc než vhodná jako leit-motiv našeho pátrání ("Zvykni si na to, že máš jenom sebe - pod sebou peklo, nad hlavou nebe."). Sehnal jsem si kontakty na Naši věc, abych je pak případně požádal o svolení. A když jsme pak - náhodou - objevili auto únosců, polepené nálepkami s logy kapel, okamžitě jsme si všimli toho největšího z nich: Naše věc...

Na druhou stranu chápu, že náš dokument, v němž vystupujeme pod pseudonymy Thomas, Rolf, Hannelore a Andreas a do nějž jsme ex-post dotočili Mufovy snové pasáže, v nichž balí prsaté Američanky...

... a tancuje v klubu Roxy...

... na technoverzi písně Sladké mámení od Heleny Vondráčkové, zřejmě nevyhlíží jako filmové dílo v těsném kontaktu s realitou. Přesto záběry z našeho pátrání jsou nelíčené, nehrané a neinscenované. A právě náhodnost našeho úspěchu je naším nejsilnějším důkazem. Copak bychom si byli schopni vymyslet něco tak blbou pointu, že případ vyřešíme během hádky o to, do jaké hospody půjdeme ve Varech na jídlo?

"Po usilovném pátrání nacházíme vůz únosců"

Vraceli jsme se z Chodova a předstírali jsme dobrou náladu (záběry skrytou kamerou se příliš nepovedly a o podezřelé rodině jsme zjistili jen to, že má dva syny). Nicméně hodně jsme věřili v úspěch Calgon Teamu (vysvětlení v prvním díle této stati) a měli jsme vymyšleno ještě pár dalších dobrých nápadů. To, že jsme je nemuseli použít, nás bude do smrti mrzet. Začátek našeho úspěchu vypadal asi takhle: Muf-Team projíždí Karlovými Vary a v jeho služebním Volvu 240 probíhá tato konverzace.

Já: Pojďme se na večeři zastavit v Galerce.
Hanka (sestra Beruška): Néééé, já chci do Ondřejskýho sklípku.
Já: Tam nezaparkuju a navíc jsme to už přejeli.
Hanka (sestra Beruška): Když u Ondřeje to je taková vzpomínka na festival...
Martin (bratr Kalous): Tak to votoč...
Já: Já se z vás fakt...

Vjíždíme do boční ulice, otáčíme se a jedeme k Ondřeji.

Martin (bratr Kalous): Tam byl vínovej favorit. Hned jak ses votáčel.
Já: Jo... a měl sokolovskou značku.
Hanka (sestra Beruška): Tak to votoč znovu...
Já: Já se z vás fakt...

Za minutu jsme stáli u auta, které jsme v Chodově hodiny marně hledali. Stálo zaparkované na dost netypickém místě (na chodníku u vchodu do parku), snad aby na ně majitel viděl z okna. Začali jsme se chovat jako typičtí detektivové, kterým osud přihrál skvělou stopu: zmatkovali jsme jako malé děti. Hemžili jsme se kolem auta, předstírali, že jsme televizní štáb (neměli jsme pořádný mikrofon, takže jsme používali náhražku)...

Asi po deseti minutách máme úspěch. Někdo na nás hvízdá z okna. Tak zjišťujeme, kde bydlí.

V té chvíli nám dochází, že jsme slavný Muf-Team, a proto se konečně organizujeme. Nejdřív zavoláme policii (zásahová jednotka měla asi práci jinde, ale říkali, že děkují, že nemůžou dorazit, ale ať jim toho pána natočíme na video a pak ukážeme, aby ho poznali).

Odhodláváme se k akci. Vyrážíme k domu, obtěžujeme všechny, do něj vchází, až se konečně před domem objevuje pán, v jehož bytě se majitel favoritu nachází - na návštěvě.

Ještě jsme ani nestačili svléct chodovské přestrojení, takže se nutně ptá, zda jsme skauti.

"Jo," povídám, "jsme skautská televize."

Tohle přestrojení se nám začalo líbit a později si dokonce vytváříme logo.

Muž slibuje, že za námi majitele vozu pošle. A po čtvrthodině vychází osmnáctiletý kluk v kšiltovce...

... a já vedu nejdivnější výslech svého života.

Já: Ahoj, tobě patří ten favorit?
On: Jo.
Já: Hele, my jsme z televize (skautské, samozřejmě!) a máme takovou teorii, žes byl tuhle v noci tady ve Varech v Lázních 1 a tam...
On: Jde vo toho... plyšovýho, co?
Já: O Mufa...
On: No... ale já ho tady nemám.
Já: A kde je?
On: Blážin ho má.
Já: Tak nás k němu vem...
On: No jestli bude doma...

No chápete to? Čtrnáct dní ho hledáme a on se nám pak hned přizná!

CESTA ZA BLÁŽINEM

Začíná nejpodivnější okamžik celého pátrání. Chlapec, jehož jméno dodnes neznáme, nás vozí po Varech a předstírá, že hledá Blážina. Jezdíme s ním (dva s ním v autě, dva v našem) a brzy začínáme mít dojem, že nás tahá za nos. V autě se nám svěřuje, že "Muf je ouldskůlová pecka," a dokonce zanotuje hip-hopové sloky pro Mufa, všechno na kameru. Autentický záznam jeho freestylingu je zde (.mp3 asi 300 kb - pozor, stojí za to, ale obsahuje sprosté slovo!)

Naše bezcílné putování se zdá trvat hodiny. Křižujeme Karlovy Vary a já přemýšlím o dalším postupu. Vím sice, že skauti nesmí používat mučení, nicméně matně si pamatuji něco o tom, že když člověka pevně přivážete a necháte mu na hlavu dost dlouho kapat vodu, začne mluvit. Jenže kde teď, v neděli večer, sehnat ve Varech kýbl?

Náhle se ocitáme zpět na místě, z něhož jsme vyjeli. Favorit parkuje ve stejné pozici, v jaké jsme ho náhodou našli.

A tenhle Baldachýn je už teď dvakrát tak dlouhý, jako obyčejně. Všichni potřebujeme pauzu. Nehodlám vás škvařit dlouho. Závěrečný díl pátrání bude publikován ještě dnes - už za pár hodin. Ve 12:00.

Takže zůstaňte naladěni.

A hezký den.