Zatímco pro většinu lidí byla tím hlavním skandálem letošních Karlových Varů pětiminutová scénka "Doktor Šmucler si chce sednout" (Šmuclerova reakcefotogalerie), novináře víc vzrušila dramatická scénka, která se odehrála přímo v redakci festivalového Deníku (vydává ho MF Dnes). Její důsledky česky popisuje Filip Rožánek, tady je anglický text jednoho z přímých svědků - novináře Scotta MacMillana.

Tato událost mě inspirovala k sérii fotomontáží, které jsou tak jemné, že je mohou pochopit a) pouze ti, kdo ví, jak vypadá Sabina Slonková a zároveň b) tuší, že jeden z protagonistů celé tahanice se jmenuje Arnold, přičemž c) viděli film Terminátor 3 (v němž hraje Arnold), který bude mít premiéru až 7. srpna, což jim umožňuje pochopit, že d) Kristanna Loken, která hraje Arnoldovu Nemesis terminátorku T-X, má e) na tomto obrázku vyměněnou část obličeje za obličej a) Sabiny Slonkové.

Výsledek mé hodinové práce je tedy pro většinu čtenářů stejně vtipný jako toto video omdlévající kozy. Což je mimochodem takový kozí druh. No a to jsem měl rozdělanou ještě jednu montáž, jak Roman Šmucler stojí před Churchillem, Stalinem a Rooseveltem na jaltské konferenci, ukazuje jim vstupenky a zvedá je ze židlí... Jenže proboha, proč se s tím patlat? Občas mívám dojem, že kdybych pořádně hledal, zjistil bych, že se to už stalo.

Podívejte se třeba na tenhle obrázek.

Je na něm šéf mozkového trustu našeho prezidenta Ladislav Jakl a bývalá Jana Kratochvílová, pak Jana Heval a nyní Jana Uriel, kteří vystoupili na společném koncertě Pro děti světla (celá událost je velmi pečlivě popsána zde). Podle autora článku si Ladislav Jakl a Uriel výborně rozumějí. Člověk by se rád pustil do spekulací, jak se toto myšlenkové souznění projeví na novoročním projevu Václava Klause. Jana "Uriel" Kratochvílová je totiž nositelkou velmi razantní filozofie, která se jednak projevuje v textech jejích písní a pak také v tom, že vystupuje v helmě s rohy. Což by mimochodem bylo v novoročním projevu fantastické osvěžení.

No tak si člověk začne vymýšlet text toho novoročního projevu (Světlo, milí spoluobčané! Tma přichází z Bruselu, tma evropského údělu!) a pak si uvědomí, že jeden z textů Jany Uriel už Václav Klaus kdysi zpíval. V duetu s Vladimírem Mečiarem.

"Je čas Dělení

 toho - co bude a toho, co už není

Je čas Dělení

ukončí kruté a dravé

běsnění

Je čas Dělení,toho, co je - a toho, co

už není"

CAMERON DIAZ A ČTYŘNOHÉ KUŘE

Proto tak nerad píšu Baldachýny v létě. Člověk se jen toulá po festivalech, prožívá dobrodružství s přáteli. Koho v tak krásném počasí proboha zajímá, jaký bílý prášek měla Chantal Poullain ve své holi? Že se v Delaware narodilo čtyřnohé kuře, jak hrají stalaktitové varhany, že konečně vyrobili ergonomickou klávesnici pro piráty, že "zmatená kazašská matka" měla tři roky v bytě mumifikované tělo své dcery v naději, že pro ně přiletí mimozemšťani, že Google do včerejška evidoval jen jedinou stránku s kombinací slov "košer sperma", dokud o tom někdo nenapsal a tím to celé nezkazil, protože teď Google najde dvě??

Mám dojem, že v létě bychom se všichni měli starat jen o to, aby nám bylo dobře. Třeba si dát cigáro (tedy jestli zrovna neporušuji zveřejněním této reklamy nějaký zákon).

A v tom mám ještě mezery (ne v kouření. Ve starání se, aby mi bylo dobře). Prvních čtrnáct dní v červenci jsem strávil v pekle karlovarského festivalu (pokud tam pracujete, všechno vidíte jinak) a jeho devátým kruhem byl rozhovor s Charlieho andílky, jmenovitě Cameron Diaz, Drew Barrymore a Lucy Liu, který se odehrál v Berlíně (deset hodin ve vlaku). Okolnosti celé smutné události jsem už poměrně podrobně popsal tady, přesto se jsem neustále terčem závistivých dotazů, jaké to bylo.

Tak jednak to bylo takovéhle.

A druhak takovéhle (úryvek rozhovoru převedený z mého diktafonu do .mp3 (200 kb))

No a teď si představte, že toho máte půl hodiny a máte z toho dělat rozhovor. Zlatý prciny...

MUF: MISSING IN ACTION

V létě člověku zkrátka nezbývá, než hledat vlastní příběhy a ne brousit po internetu. Tím mým je pátrání po Mufovi (pokud se vám to nedoneslo: ukradli ho - další podrobnosti tady). Všichni se mi smějí, ale já se za svou snahu nestydím. Je těžké vyjádřit, co pro člověka mezi pětadvaceti a pětatřiceti lety tenhle záporný hrdina Studia Kamarád znamená. Bylo to první setkání s revoltou proti režimu (ačkoliv jeho jméno pod Chartou 77 chybí). Hloubka ironie, s níž svým "Mufy Muf" parodoval slavné "Mupy Mup", které se v azbuce biflovali všichni už na základní škole, je nezapomenutelná.

 

Pátráme s přáteli usilovně, sledujeme horké stopy, ale potřebujeme další. Takže pokud náhodou máte nějaké informace, které by mohly vést k vypátrání Mufa (a pokud možno smysluplnější než ty od Mufova tvůrce Jiřího Chalupy, který neustále naznačuje, že Muf odešel sám a nejsnáze ho najdeme na nějakém mejdanu), zašlete je na 158@baldachyn.cz. A pokud se chcete zeptat, proč věnujeme tolik úsilí nalezení třiceticentimetrové loutky z majetku České televize, ani to nezkoušejte, asi bychom to nedokázali vysvětlit. Zatím ale většinou narážíme na ty, kdo to chápou...

Dnešní Baldachýn je bez pointy, stejně jako pátrání po našem dětství. Hezké ale je, že jen tím, že začnete hledat, už jste ho kousek našli.

Hezký den!

P. S.: To snad není možný!

Tak on měl ten Chalupa přece jenom pravdu...