"Moje přítelkyně mě vyhodila z bytu, a tak jsem přišel sem a žiju tady od té doby. Netoužím po žádném kontaktu s lidmi, získávám nějaké peníze sbíráním lahví, které lidé tady v lese vyhazují. To je vše, co potřebuji," věří šedesátiletý lesní mužík.

S důchodem ani nemocemi si hlavu neláme. Za celou dobu, co se usídlil ve skrytu hustých keřů za Berlínem, nepotřeboval lékaře. Ani v zimě si prý nikdy nestěžoval. Zatím ho nic nepřimělo k tomu, aby se vrátil mezi lidi. "Tady žiju a taky dožiju," bez emocí prohlásil Schmidt.