Hlavní obsah

Jak najít exozemi?

Novinky, IAN

Vědci z NASA poprvé v historii simulovali postup, kterým budeme moci v budoucnu přímo spatřit planety u sluncí jiných! Tohle není scifi, tohle je sladká hudba budoucnosti a to ne příliš vzdálené. Kosmické dalekohledy budou schopny zřejmě už v příštím desetiletí najít exoplanety o velikosti Země - "exozemě".

Článek

V budoucnu by měly být kosmické dalekohledy vybaveny speciálním systémem, který jim umožní spatřit planety u cizích hvězd. Metody hledání exoplanet jsou různé, ale vždy je objev založen jen a pouze na pozorování vlivu planety na svou mateřskou hvězdu - ať už se jedná o zákryt hvězdy planetou (fotometrie), nebo o gravitační vliv planety (měření radiálních rychlostí,...).

Nyní vědci přišli s metodou, kterou budeme moci v blízké budoucnosti spatřit planety o velikosti Země přímo! Proč to zatím nejde? Důvody jsou celkem jasné. Planeta je mnohem menší než hvězda a nesrovnatelně méně jasná. Mateřská hvězda tak planetu přezáří asi jako reflektor světlušku a my nemáme šanci planetu spatřit. Nebo máme? Dva vědci vyvinuli docela jednoduchý koronograf. Systém využívá "masku" ze dvou posuvných zrcadel, které odstíní až 10 miliardkrát jasnější hvězdu a my můžeme nerušeně pozorovat planety, obíhající kolem hvězdy.

Zatím jen extrémně velké

Prakticky všechny ze současných známých 223 exoplanet jsou objekty hmotnější než Jupiter, které mnohdy obíhají kolem svých hvězd blíže než Merkur ve sluneční soustavě. To ale neznamená, že takové planety jsou ve vesmíru typičtější, než planety s parametry Země. Viníkem je naše technika, která zatím nedokáže odhalit exoplanety, které by se mohly pyšnit titulem "dvojče Země". V blízké budoucnosti ale podobné exoplanety, vhodné pro život, budeme schopni najít a současná simulace dvou vědců je prvním krůčkem.

Jedním z problémů je také samotný dalekohled. Jakmile světlo hvězdy dopadne na primární zrcadlo, je různě deformováno a v okolí hvězdy se pak objeví celá řada rušivých prstenů. Právě tento problém měl nový systém také vyřešit a simulace ukazuje, že se to povedlo. Také rozptýlené světlo dělá vědcům starosti. Speciální akční člen v dalekohledu by měl ale minimalizovat i tyto nedokonalosti dalekohledu.

Wesley Traub a John Trauger z JPL ale mají před sebou ještě velký kus práce. Jednak se musí vyřešit některé problémy a především současný objev, který je "pouhou" simulací, přenést na skutečný kosmický dalekohled.

Reklama

Výběr článků

Načítám