Giorgio Vallortigara a jeho kolegové z univerzity v Terstu prováděli pokusy se 30 psy různých ras. Každému z nich na jednu minutu ukázali majitele, cizího člověka, kočku a nebezpečně vyhlížejícího belgického ovčáka. Reakce zvířat natáčeli na video.

Zatímco při pohledu na člověka nebo kočku hýbali ocasem více napravo, při konfrontaci s ovčákem přesměrovali svou oháňku nalevo, popisují vědci výsledek experimentu v odborném časopise Current Biology. Rozdíly pozorovali i v intenzitě pohybů ocasem. Nejrychleji jím vrtěli, když spatřili svého pána, čímž vyjadřovali radost. Cizí člověk u nich vyvolával pomalejší pohyby a u kočky hýbat ocasem skoro přestali.

Italští výzkumníci tyto projevy připisují rozdělení mozku, kdy různé pocity zpracovává jiná půlka tohoto orgánu, a bezděčně tak ovlivňuje chování psa navenek. Upřednostňování jedné půlky těla při určitém druhu jednání vědci již dříve pozorovali u ryb, plazů, ptáků i některých savců.

"Po tomto objevu si pozorně prohlížím každého psa, kterého potkám," cituje Vallortigaru internetový server Spiegel Online. Ital však přiznává, že při běžné procházce se jím získané poznatky jen těžko uplatňují. Psi jsou podle něj neustále v pohybu, což velmi znesnadňuje poznat směr, kterým má jeho ocas tendenci se vrtět. Možná ale podle podobných kritérií určují sama zvířata, ke komu se přiblížit a komu se raději vyhnout, uvažuje Vallortigara.