Článek
Láska mezi nimi přitom přeskočila na první pohled. Ona jela tramvají, v níž on dělal revizora. Ačkoli Herbert ihned věděl, že jeho city jsou hluboké, Frances na sobě nedala nic znát a ignorovala ho. Když se konečně zamilovala i ona, přišel její otec a doslova jí vztah s vysněným mužem rozmlouval. Zdůvodnil to jasně, Herbert mu vadil jako abstinent.
Vzali se v roce 1930. Ačkoli Frances řekla u oltáře ano, prý svého novomanžela již tehdy ignorovala. Zdravý životní styl, nekuřáctví a naprostá abstinence jim vynesly úctyhodný věk. Herbert za dva a Frances za tři roky oslaví stovku. Jejich jediný syn Bill měl čtyřiasedmdesát.
"Předpokládám, že jedním z důvodů, proč jsme stále spolu, je, když on řekne cokoli, já odpovím ano. Ale v hlavě si řeknu, že nemá pravdu," tvrdí Frances, která tak manželovy názory vlastně zcela přehlíží.
Herbert zase prohlašuje, že se jí nikdy neomluvil, protože by tím přiznal, že něco učinil špatně. "Ona se za ty roky moc nezměnila, a to je velmi dobré," dodal osmadevadesátiletý stařík.