"Tisíce lidí se tam shromažďovaly, aby mohly sledovat průchod slunce," řekl ředitel Národního kulturního institutu v Peru. Věže v archeologické lokalitě Chankillo kopírují oblouky, které slunce během roku opisuje od svého východu k západu, sleduje-li je člověk z některé ze dvou speciálně postavených pozorovatelen, nacházejících se asi 230 metrů východně a západně od zmíněné linie věží.

V průběhu roku se pak místo východu slunce posunuje v linii věží dále k západu, takže je možné podle tohoto solárního kalendáře stanovit konkrétní kalendářní data. Věže jsou tak svědkem existence raného vyspělého slunečního kultu, konstatovali vědci.

Chankillo, ležící v poušti asi 400 kilometrů severně od peruánské metropole Limy, je již dlouhou dobu známé jako rozsáhlé obřadní centrum předincké kultury, které zahrnuje mohutné opevnění, řadu náměstí a budov včetně chrámu. Doposud však nikdo přesně nechápal, k čemu v tomto středisku sloužila 300 metrů dlouhá řada věží, posazených na nedalekém nízkém kopci.

Věže, které mají pravoúhlý půdorys a z nichž každá se rozkládá 75 až 125 metrech čtverečních, jsou v relativně dobrém stavu a na vrcholovou plošinu každé z nich vedou dvě schodiště. Mezi nimi jsou pravidelné, asi pětimetrové mezery.

Psané záznamy ukazují, že Inkové prováděli pozorování slunce před rokem 1500 našeho letopočtu a že jejich náboženství bylo založené na uctívání slunce. "Víme, že v době Inků byly takovéto věže používány k pozorování slunce kolem doby slunovratu, což naznačuje, že se jisté prvky tohoto kultu objevovaly podstatně dříve," uvedl odborníka na archeoastronomii Clive Ruggles.