Ian Gammons žije se svojí manželkou Lyndou již jednatřicet let. Přesto většinu společného života nacházeli jen minimum shodných zájmů. On miloval rugby a považoval se za hlavu rodiny, ona se starala o domácnost a zahradu a vášnivě nakupovala. Po transplantaci ledviny, jíž Ian získal od manželky Lyndy, se však jeho chování i zájmy prudce změnily.

Tři věci, které ze srdce nenáviděl, teď pan Gammons dělá rád: vaří, nakupuje a zahradničí. "Nejšťastnější jsem, když se ženou pečeme společně vdolečky," říká dnes Ian, jehož dříve zajímaly jen nabušení ragbisté. Z ničeho nic po operaci začal také milovat zvířata a zvláště manželčiny psy.

Lékaři se k tomuto fenoménu stavějí velmi skepticky. Nedokáží pochopit, proč se někteří lidé po transplantaci orgánu začnou chovat jako jeho dárce. Přesto je takových případů zaznamenána na celém světě spousta.