ZA MÉNĚ PRÁCE VÍCE KOLÁČŮ!

KDYŽ POHŘBÍTE ČESKÝ BALDACHÝN A ČESKÝ TRH ZAPLAVÍ LEVNÉ BALDACHÝNY Z DOVOZU!

ŠKRO-MACHU, KDE MÁŠ KOUZELNÉ SLUCHÁTKO?

VOLIL JSEM JINÉHO ŠPIDLU!

DO EVROPY O ŽEBRÁCKÉ HOLI,

ALE DO HOSPODY ZA STÁTNÍ PENÍZE!

JÁ NECHCI UMŘÍT...

Promiňte, víc transparentů jsem za tu chvíli načrtnout nestačil a nemám moc času. Ještě si musím v půjčovně vyzvednout megafon a nechci být před Úřadem Vládi poslední. Nicméně ani ve svém spravedlivém hněvu si nemohu nepovšimnout, že stávkování a protestní demonstrace jsou skutečně velká zábava, která v sobě spojuje výlet s přáteli, pobyt na čerstvém vzduchu a sborový zpěv . Není divu, že vedle turistiky a vodního póla je stávkování nejoblíbenější letní zábavou ve velké části civilizovaného světa. Už to vypadalo, že se u nás nikdy masově neujme (jako třeba pétanque či pojídání ovčích očí) a vida: stávkuje už každý druhý Čech. A tak to má být!

UMĚNÍ STÁVKY

To české stávkování je zatím poněkud neobratné, neumělé a místy trapné (tedy: piloti, zdá se, že ocelového nemáte vůbec nic!). Není divu, v tomto oboru jsme pořád ještě začátečníci a k jistému fajnšmekrovství se snad teprve propracujeme. Stávka se totiž dá proměnit takřka v umělecké dílo - jakým bezesporu je protest amerického učitele Garryho Weddla proti existenci Usámy bin Ládina. Místo toho, aby vyrazil před Úřad George a začal hulákat s transparentem SPOJ SE TŘEBA S RUSAMA, JEN KDYŽ ZHYNE USÁMA, rozhodl se k rafinovanější formě nátlaku - učí dál. Stresuje své žáky však neustále se prodlužujícím neholeným plnovousem (zřejmě čeká, že to nějaký z nich nevydrží a Usámu raději sejme).

Máte však pravdu - vyjadřování protestu pomocí brady není nic nového ani v Čechách. Vzpomeňme na Zdeňka Svěráka, který se po roce 1968 přestal holit s tím, že "vousy shodí, až odejdou Rusové". Pamětníci si vzpomenou, že po odjezdu ruské armády v roce 1990 skutečně chodil po světě holobradý a bez vousů se také objevuje ve filmu Obecná škola. Pak však mysteriózně vousy opět oblékl a podle některých historiků s tím měla do činění jeho návštěva Karlových Varů v červenci 1990.

Zdeněk Svěrák v krátkém období mezi dvěma dlouhými stávkami za odchod Rusů

Americká umělkyně Chrissy zase protestuje proti tomu, že se symbolem luxusu staly konzervované jikry specifických druhů ryb a proto prodává ve elegantních skleničkách se samolepkou Kaviár od Chrissy...

 ... svoje vlastní vajíčka. Nicméně podpořit ji v protestu můžete i tím, že si za dvacet dolarů její propagační pero, které vám bude při psaní neustále připomínat ženu, která hází svá vajíčka do sklenice.

ČESKÝ VYSOKOŠKOLSKÝ REBEL

Uznáte sami, že vedle takových střelců jsou čeští odboráři poněkud nemastní i neslaní. Naštěstí i v Čechách se najdou originální rebelové. Tak například Ivo Harák, odborný asistent univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem. O tom, že situace v českém školství je vážná, jsem něco tušil. Nicméně to, že je kritická natolik, až nešťastný státní zaměstnanec musí protestovat poezií, snad neví ani Buzková. Abych vám ozřejmil hlubiny zoufalství, do nichž naše učitele uvrhávají chaotické školské reformy, ocituji alespoň jednu báseň.

Moje meditace

S igelitkou do Kauflandu

Předčítám si cestou Šaldu

Ošoupané staré džíny

Co v nich chodím do kantýny

Lepí se mi na má stehna

Zastaví mě ňáká běhna

A chce po mě zápočet

Takových je nespočet

Jejich výsledky jsou děsné

A mé džíny jsou mi těsné

Vždy, když na mě promluví

V hodinách mé promluvy

Jsou to jenom pomluvy

Přijměte mé omluvy

Když vyházím půlku žáků

Dám si šest, sedm panáků

A jdu za svou meditací

Kolem Roma, který zvrací

Nakoupit si do Kauflandu

Plyšového méďu pandu

Přiznávám, že jsem chvíli bojoval s myšlenkou zaslat mu k posouzení jeden svůj raný básnický pokus ("Nedaleko Všenor utopil se tenor"), ale pak jsem pochopil, že muž, který při vykonávání své práce tak hluboce trpí, si zaslouží úctu a opatrnost.

ODVAHA!

Jistě jste si všimli, že na stávce je nejzajímavější fakt, že se při ní může pracovat. Stačí si připíchnout fangli na límec nebo nad sebe připíchnout nějaké prohlášení a stávkujete jako by se nechumelilo. Jeden čas jsem si pohrával s myšlenkou oznámit jménem nějaké smyšlené odborové centrály, že na znamení generální stávky státních úředníků si na druhý den všichni na nástěnku v kanceláři připíchnou xerokopii Wericha s doutníkem a nápisem "Když už člověk jednou je, tak má koukat, aby byl." Druhý den bychom se přesvědčili, že stávkují opravdu všichni...

HLAVNĚ NEDOPADNOUT TRAPNĚ!

Nejhorší však bývá, když protestující ztratí po své vzpouře odvahu, začne se trapně vymlouvat a tím se zcela znemožní. Jako australská televize TV 3, která nejdřív označila George W. Bushe až sebevražedně upřímným titulkem:

 George W. Bush: Profesionální fašista

A teď se snaží ze všeho vykroutit ubohou výmluvou, že omylem do obrazu vložili titulek připravený do relace o počasí (vážně!)

Zkrátka a dobře: ať už protestujete proti čemukoli, musíte mít slušnou dávku odvahy. Musíte počítat s následky, které mohou být někdy skutečně nečekané. Když kupříkladu patnáctiletá dívka ze Zimbabwe žádala svého zaměstnavatele, aby ji v pátek pouštěl dříve domů, ten na ni nejdřív vystřelil, pak ji zmlátil a donutil k sexu s velkým psem. Žádat zaměstnavatele o výhody prostě bývá zrádné. O to více bychom si měli našich stávkujících a demonstrujících spoluobčanů vážit. Je skvělé, že jsou mezi námi lidé, kteří udělají cokoli, abychom se i my ostatní měli dobře. A že máme vládu, která dokáže říct jasné slovo.

Hezký den!

P. S.

Když už člověk jednou je, tak má koukat. NEPRACUJTE A DÍVEJTE SE!