Článek
„Útočníkům“ stačí málo, často jen to, že se cíl jejich nevůle něčím liší – věkem, pohlavím, původem. Svou oběť dlouhodobě psychicky pronásledují, zejména pomluvami, zesměšňováním, ponižováním atd. Příčiny takového jednání mohou být různé, např. závist, sexuální motivy nebo touha po ovládání druhých.
Značný problém může nastat, když je takovými choutkami postižen vedoucí pracovník. Zpravidla se totiž obklopí lidmi, které ovládá pomocí různých zvýhodnění (více peněz, pocit moci...) a také je využívá coby nástroje svojí zlovůle.
S rozumnými argumenty neuspějete
Podřízené zpravidla deptá zadáváním nesmyslných úkolů – může jít o lehké věci, které však nemají pro fungování sekce žádný význam nebo naopak o úkoly nadmíru obtížné, které se nedají splnit. Šikanující boss většinou neuznává takové argumenty, jako je aktuální dovolená nebo nemoc.
Je schopen pověřit úkolem člověka, přestože o něm ví, že je na dovolené. A po jeho návratu do zaměstnání, jej „sjede“ za nezodpovědnost, protože měl být na telefonu, aby se s ním mohl daný úkol alespoň konzultovat. Pokud se sebestředně domnívají, že tím zvýší efektivitu firmy, opak je pravdou.
Vzdát se je až ta poslední možnost
Lidé by se neměli bát na takovéto závadné jednání upozornit, ať už personální odbor nebo vyššího nadřízeného. A v případě psychického týrání to platí mnohonásobně. Jestliže se vyšší instance k situaci staví lhostejně, argumentujíce například tím, že jde o osobní problémy zaměstnanců, tak ať si to vyřídí sami, tak v podstatě jen napomáhá tomu, že pronásledování oběť nabude na intenzitě.
Ale i přesto by se pronásledovaný člověk neměl vzdát a o své místo ve firmě bojovat. Ne však osamoceně, ale najít si spojence. V každém kolektivu se totiž najdou slušní a čestní lidé, kteří jsou oběti šikanování ochotni proti agresorům pomoci. Pokud se ale šikanovanému člověku zdá, že bojuje s větrnými mlýny, je lépe, když z takového podniku odejde.