Článek
Homeworking, jak se práce z domova běžně nazývá, nyní umožnují zaměstnavatelé i v oborech, kde bychom to tolik nečekali – ve veřejném sektoru, stavebnictví, v realitách a obchodu. Důležité je ale uvědomit si, že práce z domova nevyhovuje každému. Naučit se pracovat efektivně v domácím prostředí totiž není tak jednoduché, jak to na první pohled vypadá.
„Homeworking vyžaduje vysokou míru sebekázně. V pohodlí domova je často problém usednout k práci a plně se jí věnovat – je zde mnoho lákadel, která člověka od práce a soustředění odvádějí,“ upozorňuje Andrej Hronec, ředitel společnosti Audiopro, která se zaměřuje na profesionální techniku.
V kanceláři si většina lidí nedovolí zabývat se soukromou komunikací na sociálních sítích, zařizovat opravy věcí v domácnosti nebo hledat zajímavé cíle výletů či vhodný dárek. A to už nemluvíme o šanci připravit si něco dobrého na zub nebo zhlédnout zajímavý pořad v televizi.
Neválčit s technikou
Pro některé lidi je pak možnost práce z domova zdrojem stresu plynoucího z toho, že se jim doma nedaří plnit kvalitně své pracovní povinnosti, nebo jim jejich splnění zabere neúměrně mnoho času.
Homeworking jako systém práce rozhodně není vhodný pro ty, kdo bojují s výpočetní technikou. Doma si lidé musejí sami poradit nejen s běžnými problémy, které na počítači každý občas řeší, ale i s nástroji pro on-line komunikaci.
„Práce z domova klade vyšší požadavky na počítačové dovednosti zaměstnanců, proto firmám, které home office umožňují, doporučujeme proškolení zaměstnanců. V konečném důsledku se jim to totiž vyplatí – lidé neztrácejí zbytečně čas řešením banálních problémů s technikou, a především se zvýší jejich povědomí o tom, co mohou a nemohou dělat z hlediska bezpečnosti na sítích,“ připomíná Jan Dvořák, výkonný ředitel Počítačové školy Gopas.
Plánování je další činností, která je při práci z domova důležitá. Nejde jen o to, rozvrhnout si činnosti tak, abychom dělali důležité úkoly v době, kdy se umíme maximálně koncentrovat. Do práce z domova totiž často „zasahují“ i ostatní rodinní příslušníci. Proto například na dobu, kdy lze doma očekávat aktivní účast dětí, je třeba naplánovat si spíše mechanickou činnost, která nevyžaduje plné soustředění.
„Velmi důležité je stanovit si denní plán – a to jak časový rozvrh, tak náplň práce. Pokud to jde, nechávejte si na dobu přítomnosti rodiny činnosti, které vyžadují nižší míru spolupráce s kolegy. Při plánování nezapomínejte ani na svou únavu a na pracovní dobu ostatních, pokud s nimi potřebujete na něčem spolupracovat,“ radí Dvořák.
Týmoví hráči se cítí osamělí
Existují ale i další typy lidí, kterým práce z domova příliš nesvědčí. Především ti, kteří jsou navyklí na spolupráci v týmu – jejich pravidelná absence může vést k pocitu izolovanosti. Ti, kteří jsou zvyklí dělat ve firmě přesčas, se doma asi nebudou chovat jinak a hrozí jim nebezpečí, že si práci vpustí do soukromí ještě zásadněji.
„Při práci doma také mnozí zapomínají na klasické biorytmy – na to, že je potřeba najíst se nebo vstát od stolu a protáhnout se,“ pokračuje Dvořák.
Nechtít nemožné
Na závěr je třeba zmínit klasickou „domácí past“. Tou je představa, že lze bravurně zastat práci i domácnost současně.
„Při dobře zvládnutém multitaskingu (schopnost vykonávat současně několik činností) a vysoké míře sebekázně to jde, ale snaha stihnout všechno najednou mnohdy vede jen ke stresu, protože nakonec nezvládáme žádnou z těchto činností podle svých představ,“ zdůrazňuje Dvořák.
