Hlavní obsah

Poradna: Když zaměstnavatel přiděluje jinou práci

Tlačítkem Sledovat můžete odebírat oblíbené autory a témata. Články najdete v sekci Moje sledované a také vám pošleme upozornění do emailu.

V zaměstnání se běžně stává, že když kolega odjede na dovolenou, rozdělí zaměstnavatel alespoň část jeho pracovní agendy mezi ostatní členy týmu. Ačkoli jde o práci, kterou běžně nevykonávají. Co ale dělat, když se z této výjimky stane pravidlo a zaměstnavatel začne pravidelně přidělovat práci, která pracovní pozici podřízeného neodpovídá?

Foto: Ondřej Lazar Krynek, Novinky

Ilustrační foto

Článek
Můj nadřízený mi přiděluje práci na nižší pozici ve firemní hierarchii, než je ta moje. Důvod je ten, že momentálně nemá lidi na tuto nižší pozici, proto ji musím vykonávat já, ačkoli všichni moji kolegové na stejných pozicích si svoji práci zachovali. Může toto udělat, když nižší pozici nemám zapsanou ve smlouvě ani v popisu práce?

Druh práce jako základní náležitost smlouvy

V pracovní smlouvě si se zaměstnavatelem vždy domlouváme den nástupu do práce, místo výkonu práce, ale také druh práce. To jsou základní náležitosti každé pracovní smlouvy a z ní vyplývajícího pracovního poměru, na kterých se musí obě strany dohodnout a které zásadně nelze v průběhu pracovního poměru jednostranně měnit (s výjimkami uvedenými níže).

Druh a náplň práce

Jednou ze základních povinností zaměstnavatele je přidělovat zaměstnanci práci podle pracovní smlouvy, tedy v rámci a v mezích stanovených sjednaným druhem práce. Druh práce jako takový je přitom zaměstnavatel povinen blíže specifikovat, aby měl zaměstnanec představu, co přesně za práci má pro zaměstnavatele vykonávat. Jinými slovy, aby znal svoji každodenní pracovní náplň.

Bližší vymezení druhu práce poskytuje zaměstnavatel zaměstnanci nejčastěji v rámci tzv. informace o obsahu pracovního poměru podle § 37 zákoníku práce. Tu musí zaměstnanec obdržet písemně, a to nejpozději do jednoho měsíce od vzniku pracovního poměru.

Tato informace už je, na rozdíl od pracovní smlouvy, jednostranným právním úkonem – zaměstnavatel ji může v průběhu pracovního poměru upravovat, a to bez souhlasu zaměstnance. Vždy se však musí držet v mezích sjednaného druhu práce a zároveň si dávat pozor na rovné zacházení se všemi zaměstnanci.

Převedení na jinou práci

Jednou z výše zmiňovaných výjimek, co se týče možné změny druhu práce bez souhlasu zaměstnance, je institut jednostranného převedení na jinou práci. Všechny důvody, kdy zaměstnavatel může (případně musí) zaměstnance jednostranně převést na jinou práci, zákoník práce vyjmenovává v § 41 (nelze si tedy přimyslet jakékoli další) a z velké většiny jsou navázány především na zdraví konkrétního zaměstnance.

Personální nouze zaměstnavatele ani aktuální neobsazení konkrétní potřebné pozice mezi ně nepatří.

Shrnutí

Zaměstnavatel je povinen přidělovat vám práci v souladu s vaší pracovní smlouvou a v ní sjednaným druhem práce, resp. jeho bližším určením (tzv. náplní práce), kterou jste od zaměstnavatele obdržel při nástupu do práce.

Pokud jste bližší vymezení druhu práce dostal od zaměstnavatele ve formě tzv. informace podle § 37 zákoníku práce, má zaměstnavatel právo vaši konkrétní náplň práce jednostranně měnit – vždy však v mezích druhu práce sjednané ve vaší pracovní smlouvě. Pokud by tak zaměstnavatel učinil, musel by zároveň – v rámci rovného zacházení se svými zaměstnanci – shodně postupovat u všech zaměstnanců se stejným druhem práce.

Odpovídala Lucie Hořejší z advokátní kanceláře Randl Partners, člen Ius Laboris

Reklama

Související články

Poradna: Musím si napracovat dovolenou?

Běžně se stává, že pracovní doba je rozvržena na jednotlivé dny v různé délce - některé dny trávíme v práci času více a některé dny zase méně, kupříkladu...

Výběr článků

Načítám