Článek
Cílem bylo určit účinnost legislativních reforem, provedených po zveřejnění podvodů ve společnostech Enron, World Com a jiných velkých skandálů v minulém desetiletí, na odhalování a potlačování firemních podvodů.
Přes zdánlivě přirozený proud informací o podvodech se autorům podařilo sestavit žebříček deseti nejaktivnějších oznamovatelů podvodů. Na čele žebříčku stojí zaměstnanci a média, zatímco auditoři obsadili až páté místo. Akcionáři jsou na místě osmém a velmi překvapivě spekulanti obsadili až místo desáté.
Proč jsou zaměstnanci v oznamování podvodů mnohem aktivnější, než např. spekulanti? Aby bylo možné odpovědět na tuto otázku, autoři zkoumají čtyři faktory, které mají vliv na to, jak a kdy lidé prozradí informace o podvodu: přístup k informacím za nízkou cenu; podnět shromáždit další informace; finanční nebo kariérní zisk z odhalení; náklady vzniklé kvůli odhalení.
Paradox odhalení
Docházejí k závěru, který nazývají "paradox odhalení" - fenomén, podle kterého lidé s nejmenší motivací odhalit podvod jsou ve skutečnosti nejaktivnější. Např. zaměstnanci čelí v případě promluvení největším rizikům (mezi jinými autoři uvádějí ignorování, ztrátu zaměstnání a fyzické ohrožování).
Badatelé docházejí k závěru, že "zplnomocněné" postupy k odhalování podvodů - tj. postupy osob oficiálně pověřených povinnostmi v otázce odhalování podvodů jsou drahé a neefektivní (autoři je přirovnávají k "hledání jehly v příslovečné kupce sena").
Spolu s tímto poznatkem autoři podporují názor, který nazývají "tržní" přístup k odhalování podvodů, tzn. že spíše než určit osoby zodpovědné za odhalování podvodů je lepší vytvořit systém pro ty, kteří přinesou podvod na světlo. Výhodou takového systému je, že tam, kde není k dispozici žádná informace, která by vedla k odhalení podvodu, nejsou vynaložené žádné peníze. Tento přístup je mnohem efektivnější než tradiční formy dohledu, kde náklady existují i přes absenci pozitivního výsledku.