Hlavní obsah

Herečka, režisérka, divadelní autorka Eva Elxa: Mluvím s anděly a vidím duchy

Kariéra, Jan Matějka

17. 7. 2009, 15:40Praha

Spoluzakladatelka profesionálního divadelního souboru PaP, který se zabývá fenoménem improvizace a autorskou tvorbou. Na české divadelní scéně působí od roku 2003. Vedle autorských a improvizačních projektů také pořádá herecké semináře a dílny, jejichž cílem je divadelní výzkum, umělecký rozvoj herců, tanečníků a performerů v současných divadelních technikách a hledání nových možností divadelního vyjádření.

Článek

Jak byste charakterizovala sama sebe?

„Miluje svobodu, různorodost, spojuje ráda protiklady, intuitivní, křehká, vytrvalá, divoká, mluví s anděly, vidí duchy, zajímá ji, co je skryté, co je pod povrchem, tak trochu smutná optimistka.“

Jaká je vaše původní profese?

Vystudovala jsem herectví, takže herečka. Ale vnímám se i jako režisérka, scénáristka, zpěvačka a tanečnice. A učitelka.

Čím vás divadlo okouzlilo?

Svobodou, kterou nabízí. Tím, že na scéně se člověk může proměnit v někoho úplně jiného, žít víc různých životů a prožívat i to, co není v reálném životě možné. Tím, že divadlo může odkrývat věci, které nejsou jinak patrné, viditelné. Tím, že může lidi (diváky) posunout dál, zasáhnout je, vytrhnout ze ztuhlého schématu a přivést je alespoň na chvíli k sobě, spojit je s podstatou, učinit je svobodnějšími, lepšími. Teď mluvím o divadle, které mě zajímá - Peter Brook, bratři Formanové, Viliam Dočolomanský... a moje divadlo.

Jaké byly vaše první divadelní zkušenosti?

Ve čtyřech letech role hlavní pampelišky na besídce ve školce. V pěti výstup na mikulášské besídce u mámy ve spořitelně - máma mě musela násilím odnést z pódia, nešlo mě zastavit... Ve třinácti epizodky v oblastním divadle v Mostě. Na konzervatoři Jaroslava Ježka divadelní improvizace s Jardou Duškem v DSČR (Divadelní studio čisté radosti) a alternativní taneční butó projekty v divadle Archa a v Japonsku u Mina Tanaky.

Učíte také na konzervatoři – co konkrétně?

Učím na muzikálovém oddělení Konzervatoře Jaroslava Ježka v Praze herectví a tvořivou dramatiku - konkrétně divadelní improvizaci, autorské divadlo, činoherní a muzikálové herectví.

Umíte se se studenty vracet do studentských let?

Jistě. To je přirozené. Vycházím mimo jiné z toho, co jsem sama zažila jako studentka.

Co děláte, když nic neděláte?

Učím se létat ultralehkým letadlem na letišti v Sazené, boxuji doma do boxovacího pytle, sedím na terase našeho domu v lese, koukám do zeleně a pozoruji naši kočičí smečku, spím, procházím se, přemýšlím...