„Zdaleka ne všichni sportovci jsou na konci aktivní kariéry finančně zabezpečeni, a musí se proto rozhodnout, čemu se budou věnovat dále. Nemají žádné pracovní zkušenosti ani návyky a v tom spočívá jejich největší nevýhoda na startu pracovní kariéry,“ připomíná Martin Schneider z personálně-poradenské společnosti McROY Czech.

Ze sportování si však do pracovního života přinášejí řadu pozitivních vlastností, zejména vytrvalost a houževnatost. Mají vysokou disciplínu a sport je naučil překonávat překážky a prohry. „Tyto vlastnosti jsou jejich velkou devízou pro pracovní život,“ zdůrazňuje Schneider.

Někteří sportovci po ukončení své aktivní kariéry zůstávají u sportu jako trenéři nebo funkcionáři, to se ale zdaleka netýká všech. Většina si musí začít hledat jinou obživu.

Myslet na „zadní vrátka”

Kolektivní sporty vyžadují větší týmovou spolupráci a disciplínu, která je vhodná například v projektovém řízení. Naopak sportovci z individuálních sportů se lépe uplatňují na samostatných pozicích či v soukromém podnikání. Některým se v podnikání daří, jiní končí jako neúspěšní podnikatelé. Známé jsou i případy, kdy špatně investují své prostředky vydělané sportováním.

Sportovci by se měli podle Schneidera začít připravovat na kariéru po sportování co nejdříve. Výhodu mají ti, kdo kariéru spojují se vzděláváním a myslí dopředu na „zadní vrátka“.

„Jakmile se blíží věku, kdy ukončí sportovní kariéru, takzvaně rozhodí sítě. Mohou využít své kontakty, poradit se o své budoucí kariéře se sponzory. Měli by přemýšlet o tom, co chtějí, co je baví, a s dostatečným předstihem se zajímat o pracovní příležitosti,“ připomíná Schneider.

Málokterá firma se při náboru vysloveně zaměřuje na vrcholové sportovce. „Když se ale uchazeč o práci aktivně věnuje sportu, lze očekávat, že bude cílevědomý, bude mít aktivní přístup k životu, bude lépe odolávat stresu a bude mít smysl pro fair play. A to jsou vlastnosti, které firmy u svých pracovníků oceňují,“ zdůrazňuje Martin Schneider.