Zarážející je totiž fakt, že se již několik let nemění skladba profesí, na které zaměstnavatelé hledají lidi, a přitom ÚP eviduje stejné profese lidí, kteří se o práci ucházejí. I když se poptávka míjí s nabídkou odlišně v některých krajích, přesto se situace příliš nemění.

Tak třeba loni podle analýzy trhu práce zaměstnavatelé hledali 7849 pomocných pracovníků ve výrobě – a Úřad práce přitom evidoval 37 468 lidí, kteří do kolonky, o jakou práci mají zájem či jsou schopni ji vykonávat, uvedli právě tuto pracovní pozici.

Hrozí ztráta pracovních návyků

Zájem byl také o 3347 prodavačů, a přitom práci v tomto oboru prostřednictvím úřadů práce hledalo 34 620 lidí. Dlouhodobě se poptávka nesetkává s nabídkou ani v oboru ochrany a ostrahy nebo u řemeslníků a kvalifikovaných pracovníků ve stavebnictví či kovářů a nástrojařů. Také kuchařů a číšníků bylo evidováno téměř 11,5 tisíce, zatímco zaměstnavatelé nabízeli 3127 míst.

„V souvislosti s poklesem nezaměstnanosti a nárůstem pracovních míst odcházejí z evidence hlavně ti, kteří ještě neztratili pracovní návyky nebo mají odpovídající kvalifikaci,“ řekla Právu generální ředitelka Úřadu práce ČR Kateřina Sadílková.

„Pak logicky roste podíl dlouhodobě nezaměstnaných, kteří tyto podmínky nesplňují. Ti, co jsou bez práce déle než rok, tvoří přes 42 procent všech uchazečů o zaměstnání,“ dodala Sadílková.

V evidenci ÚP bylo k 31. květnu celkem 394 789 uchazečů. Podle ČSÚ bylo v prvním čtvrtletí letošního roku 141 tisíc nepracujících osob, které aktivně práci nehledají, ale přitom uvádějí, že by pracovat chtěly.

Sadílková vidí problém v tom, že část lidí, kteří se nezaměstnají dva a více roků, ztratila pracovní návyky a být doma jim vyhovuje. Jde často o lidi se základním vzděláním, kteří jsou závislí na dávkách. Někteří z nich nechtějí přijmout méně placenou práci, protože by se jim to nevyplatilo.

Lidem vadí dojíždění

„Dnešní doba je rychlá, technologie jdou dopředu a požadavky zaměstnavatelů tomu odpovídají. Pokud máme v evidenci klienta delší dobu, může se stát, že jeho znalosti a dovednosti už firmám nestačí. A nechtějí takového člověka zaměstnat,“ vysvětlila Sadílková.

ÚP ve větší míře začíná nabízet volná pracovní místa nejen v okrese, kde nezaměstnaný bydlí, ale i mimo region. ÚP ověřuje v pilotním režimu v pěti krajích možnost poskytnutí příspěvku na dopravu.

„Přestože lidé o něj mohou žádat od dubna, obrátilo se na příslušná kontaktní pracoviště ÚP s oficiální žádostí zhruba šest desítek lidí. Právě dojíždění je spolu s nízkým ohodnocením, nevyhovujícími pracovními podmínkami a nedostatečnou kvalifikací častým důvodem, proč někteří lidé spadnou do naší evidence,“ uvedla Sadílková.

ÚP se u dlouhodobě nezaměstnaných více zaměří na důvody, pro které zůstávají i nadále v evidenci. Výjimkou budou lidé se zdravotním postižením, uchazeči nad 55 let a rodiče s malými dětmi, o které firmy moc nestojí.

„Nejde o to, za každou cenu lidi trestat a vyřazovat z evidence. Ale budeme se jich ptát na důvody, proč nepracují. Řeknou-li, že nechtějí dojíždět, protože by utratili za cestu víc, než by vydělali, a volí raději možnost zůstat doma na podpoře, a ani nevyužijí například příspěvek na dopravu, pak to bude spíše o tom, že pracovat nechtějí,“ domnívá se Sadílková.

„Projdeme s nimi jejich ‚bariéry‘, budeme odfajfkovávat jednu za druhou. Pro nás není, a ani nemůže být argumentem, že poté, co je jim přiznán příspěvek na bydlení, vypláceno životní minimum, se jim nevyplatí pracovat,“ uvedla.

Úřad se přitom bude držet litery zákona. Pokud se člověk přihlásí do evidence uchazečů o zaměstnání, zároveň se zavazuje ke spolupráci s ÚP při hledání vhodné práce. A úřad mu ji nabídne. „Pokud ji bez vážných důvodů odmítne, bude vyřazen z evidence, i když přijde o dávky, které jsou vázány na to, že je na ÚP evidován,“ dodala Sadílková.