Jaký by měl být šéf firmy

V existujících systémech pravidel uplatňovaných pro řízení firem a jejich kontrolu jsou promítnuty zájmy jak majitelů firem, tak také manažerů a zaměstnanců společností. Tato pravidla by současně měla ochraňovat i zájmy obchodních partnerů společností, ať jsou to financující banky nebo jiní finanční partneři firmy, dodavatelé, odběratelé a zákazníci firmy, stejně jako zájmy představitelů regionu, v němž firma sídlí.

Těmto pravidlům pro řízení a kontrolu firem se říká „corporate governance“ a jejich výsledkem je, že rozhodování o důležitých věcech ve společnostech probíhá na kolektivním principu, a rovněž kontrola jednání firem je věcí kolektivu – obvykle dozorčí rady. Nicméně šéfem je ve vnímání jak zaměstnanců, tak i externích partnerů firmy vždy jen jeden člověk – nejvýše postavená osoba v hierarchii společnosti.

Není ovšem řídkým jevem, že v nejvyšších manažerských pozicích šéfů, velké společnosti nevyjímaje, se ocitají osoby, o nichž se ví, že pro danou pozici nemají ani schopnosti, ani předpoklady. Manažer, který nemá potřebné schopnosti a předpoklady, nakonec dovede firmu do problémů, protože dělá zbytečné chyby, neví si rady, spoléhá se často na doporučení konzultantů a poradců, vybírá si jako své spolupracovníky lidi stejně neschopné, jako je on sám, z obavy, aby ho někdo nezastínil, nemá respekt a přirozenou neformální autoritu u zaměstnanců firmy ani u obchodních partnerů společnosti.

Proč dochází ke jmenování neschopných lidí do řídících funkcí? Ač to může znít paradoxně, hlavní příčinou bývají parciální zájmy některých mocných, kteří mají vliv na prosazení takového kandidáta. Důvody jsou v zásadě tři:

Důvod první: snaha dosadit někoho, kdo sice nemá potřebné znalosti a schopnosti, ale kdo nejméně vadí různým skupinám reprezentujícím majitele a na kom jsou schopni se majitelé nebo jejich představitelé shodnout. Takové řešení se často objevuje u velkých soukromých firem.

Důvod druhý: záměr dosadit někoho, kdo sice není dobrý manažer, ale kdo bude slepě a poslušně vykonávat příkazy osoby nebo osob, které ho nominují, přičemž on sám ponese veškerou odpovědnost před zákonem. S tímto postupem se lze setkat u soukromých firem, kde majitel nebo majitelé jsou skryti za neschopným manažerem, který je v podstatě v pozici loutky.

Důvod třetí: plán dosadit slabou, nevýraznou osobu, která bude lehce ovlivnitelná a na niž budou mít ti, kdo ji dosadili, nadstandardní vliv. Tento důvod se často objevuje u státem kontrolovaných společností. Následují pak jevy, které se nazývají ovlivňování různých obchodních odběratelských nebo dodavatelských vztahů, korupce, tunelování apod. Protože slabý a méně schopný manažer si mnohdy své nedostatky uvědomuje, je zavázaný a vděčný těm, kdo ho prosadili, a ve snaze se jim odvděčit a tak si místo udržet je ochoten udělat cokoli, oč je požádán.

Jaký by tedy měl být šéf firmy? Šéf firmy je nejdůležitější osobou v každé firmě z pohledu její úspěšnosti, anebo neúspěšnosti. Nese největší díl zásluh, anebo viny v případě neúspěchu. Vybírá si (nebo by alespoň měl) nejbližší spolupracovníky a tím vlastně zásadním způsobem vytváří a ovlivňuje podmínky pro to, jak se firma bude chovat, jak bude pracovat směrem dovnitř a jak bude působit navenek.

Ideální je, pokud osoba navrhovaná na nejvyšší pozici už někde prokázala, „že to umí“. Šéf by měl být dobrým příkladem pro své podřízené – měl by být pracovitý, spravedlivý a přísný. Měl by být sociálně kompetentní. Měl by umět odhadnout, jakým směrem se bude vyvíjet budoucí poptávka po produktech jeho firmy, ať už jsou to výrobky nebo služby. Měl by mít dobrou intuici, protože v dnešním světě může mít k dispozici mnoho studií a analýz, ale výběr toho správného řešení z mnoha možných je často dán právě intuicí. Měl by být silnou osobností, protože bude často čelit nelehkým situacím, kdy bude muset přesvědčovat o správnosti svých řešení majitele firmy nebo své spolupracovníky a zaměstnance či odbory. Měl by mít charisma, které napomáhá při jednáních i při vytváření neformální autority.

Z výše jmenovaného výčtu se lze některé věci naučit, jiné přicházejí se zkušenostmi. Ale něco je vrozené, nedá se to naučit ani získat sebedelší praxí, a tím je nadání pro řídící práci.

Avšak ani ten nejlepší manažer není automatickou zárukou úspěchu. Protože jedinec sám nic nezmůže. Šéf potřebuje mít v týmu kolem sebe kvalitní manažery a rovněž potřebuje také velmi dobré, pracovité a loajální zaměstnance.