Známé pravidlo říká, že každá firma je tak dobrá, jak dobré má zaměstnance. To je velká pravda a moudrý majitel či manažer firmy se tímto pravidlem řídí. Jinými slovy – chcete-li dodávat na trh svým zákazníkům výrobky, zboží nebo služby dlouhodobě vysoké kvality, potřebujete k tomu mít dobré zaměstnance, kteří svojí každodenní prací tuto vysokou kvalitu vytvářejí.

Antonín Jakubše

Antonín Jakubše

Aby zaměstnanci firmy mohli každý pracovní den podávat dobrý výkon, musí mít nejen patřičné znalosti a dovednosti – tedy odpovídající vzdělání a praxi, ale potřebují mít také vytvořeny od svého zaměstnavatele odpovídající podmínky. Musí se ve firmě cítit spokojení a měli by být šťastni, že pro ni pracují. Spokojený a šťastný zaměstnanec podává lepší pracovní výkony, dopouští se méně chyb a má o svou práci větší zájem než zaměstnanec nespokojený a frustrovaný.

Podmínky vytváří firma

Pracovní podmínky pro zaměstnance vytváří firma – ať to je zácvik při jejich nástupu, nebo průběžná školení a výcvik, dojde-li ke změnám v pracovních procesech. Patří sem ale i pravidelné porady, kde se zaměstnanci dozvídají, jaké jsou jejich úkoly, co od nich firma potřebuje, atd. Velmi důležitou podmínkou prosperity je motivace zaměstnanců, ať již finanční, nebo morální – různá ocenění, vyhodnocení, apod.

Ne každý majitel firmy nebo manažer vládne sociální kompetentností, i když má sociální kompetence

Jedním z klíčových parametrů motivace je spravedlnost. Lidé jsou velmi citliví a vnímaví na to, zda ve firmě existuje elementární spravedlnost, a to jak při zadávání úkolů, tak v odměňování a vyhodnocování výsledků. Spravedlnost je důležitá i při řešení problémů na pracovišti, zejména dojde-li na represivní opatření, tedy tresty za chyby a špatnou kvalitu.

Kompetence versus kompetentnost

Je důležité, abychom při hodnocení pracovních podmínek ve firmě rozlišovali mezi sociálními kompetencemisociální kompetentností. Každý majitel či manažer ve firmě má sociální kompetence, které vyplývají z jeho postavení, ať už majitele, akcionáře či manažera. Rozsah těchto kompetencí závisí na tom, jak silná je pozice dotyčné osoby v každodenním řízení společnosti.

Jedno však mají majitelé a manažeři společné, byť ne ve stejné míře – každý z nich má možnost ovlivňovat dění uvnitř firmy i konání a chování firmy navenek. Utváří svěřený pracovní kolektiv, najímá nové lidi anebo propouští ty, kteří nestačí aktuálním potřebám firmy, ovlivňuje motivaci pracovních týmů. Proto každý majitel a manažer nese odpovědnost za pracovní atmosféru ve firmě, za to, zda v ní panují otevřené vztahy, zda existuje spravedlivé rozhodování, jestli mají zaměstnanci šanci kariérně růst, pokud si takový růst za svou dobrou práci zasluhují.

Nikdo nemá patent na pravdu

Je skutečností, že ne každý majitel firmy nebo manažer vládne sociální kompetentností, i když má sociální kompetence.
Sociální kompetentnost znamená, že člověk, i když je v pozici majitele firmy nebo vysokého manažera, si uvědomuje svoji sociální odpovědnost vůči svým zaměstnancům a svému nejbližšímu okolí. Umí vnímat své okolí, je schopen pokory, dokáže naslouchat svým zaměstnancům nebo spolupracovníkům, je schopen připustit, že i jiní lidé ve firmě mohou mít dobré a přínosné nápady a řešení, je přísný, ale spravedlivý, je schopen rozpoznat servilnost a nepodléhat takovým lidem, je otevřený diskusi, dokáže připustit dobře míněnou kritiku. Sociální kompetentnost majitelů a manažerů je jednou z důležitých podmínek pro to, aby firmy byly úspěšné a aby byly vnímány i svým okolím jako úspěšné.

Je pravdou, že není snadné přijít na to, co je správné a co není. Různým lidem to může trvat různě dlouho, někdo na to nemusí přijít za celý svůj život.
Nezbývá než doufat a věřit, že velká většina z těch úspěšných, bohatých a mocných, kteří firmy vlastní nebo řídí, na to přijde, a že si uvědomí, že teprve sdílený úspěch je skutečným a ve své podstatě i větším úspěchem.