Na vyučenou kuchařku Valentovou každé ráno čeká majzlík, kladivo, šuplera, kukla a rukavice. Musí zapnout a nastavit svářečku a zapojit si brusku. Aby drobná blondýnka Zimčíková mohla ovládat jeřáb, musela projít školením a zvládnout psychotesty. Nyní ví, z čeho se jeřáb skládá, co je brzdový kotouč, jaká může být tloušťka brzdového obložení nebo jak se v převodovkách kontroluje olej.

Člověk nesmí obavám podlehnout

”Nejsem názoru, že ženy musí vykonávat ženskou profesi a muži zase tu svou," uvedla Kateřina Valentová, která práci svářečky sehnala přes inzerát. „Jistě, bála jsem se, že mi to nepůjde a že nebudu stíhat. Ale kdybych se měla bát všeho, asi bych v životě nic nezkusila. Není to úplně voňavá, čistá práce, ale to mi nikdy nevadilo. Je to řemeslo, kde hlavní roli hraje člověk a ne stroj. A to mě baví," dodala usměvavá tmavovláska.

Nebojí se výšek

Šestatřicetiletá Nikol Zimčíková má dvě děti a typicky ženskou zálibu v nakupování bot. V práci si však navlékne montérky a klidně vyleze na ten nejvyšší jeřáb. "Když jsem prvně nastoupila, chlapi z provozu se na mě chodili koukat. Tehdy mi ale bylo dvacet let a měla jsem padesát kilo," vzpomínala Zimčíková.

Chlapi si je hýčkají

Rodačka z Karviné Zimčíková řídí nejen silné stroje, ale i muže. Při práci s nimi razí heslo ,Práce s chlapy baví nejen mě, ale i je'. "Za sebe bych řekla, že si mě hýčkají a jsou šťastní, že tu mají mladou ženskou," podotkla. Práci v mužském kolektivu si pochvaluje také svářečka Valentová. "S chlapy pracuju ráda. Jsou přátelští a je s nimi legrace," uvedla.

Možnost setkání

S jeřábnicí Zimčíkovou, svářečkou Valentovou a dalšími ženami v netradičních oborech, jakými jsou profesionální hokejová brankářka, mistryně světa v páce, cestovatelka nebo kormidelnice, se mohou setkat návštěvníci akce v rámci projektu s názvem Ženy jinak, který se představí 18. února na pražském náměstí Republiky.