Podle slov mluvčí českobudějovické nemocnice Ivany Kerlesové se to nejčastěji týká profesí spojených s rizikovými činnostmi, které vyžadují zvláštní zdravotní způsobilost, a lidé jsou mnohdy ochotni pracovat i za cenu dalšího poškozování vlastního zdraví, přestože to legislativa neumožňuje. Příčinou zmíněných konfliktů jsou především obavy z budoucnosti a sociální nejistota, někdy ovšem i účelové jednání.

Z neschopnosti pracovat viní lékaře

„Vinu za to, že dále nemohou svoji práci vykonávat, často přenášejí směrem k nám. Někdy i velmi nevybíravým a agresivním způsobem. Na jedné straně je to pochopitelné, protože taková situace je přivádí do složitých krizových životních situací, na druhé straně je to ale velmi zatěžující a stresující pro lékaře, zvláště v různých správních a soudních dohrách,“ konstatoval primář oddělení pracovního lékařství Aleš Hejlek.

Žádají přimhouření očí

Ze statistik vyplývá, že ztrátou práce nebo jejím podmínečným omezením kvůli neodpovídajícímu zdravotnímu stavu jsou nejvíce ohroženi zaměstnanci starší 50 let. „Požadují po nás, abychom posunuli hranice benevolence posuzování zdravotního stavu tak, aby mohli ve své práci pokračovat. To není ale možné, neboť nejenže nemůžeme překračovat platné zákonné normy, ale rozhodně už vůbec nesmíme připustit, aby došlo k dalšímu zhoršování zdravotního stavu kteréhokoli člověka vlivem práce, pracovních podmínek a prostředí. V tomto směru platí jasná zákonná i medicínská etická pravidla,“ zdůraznil Hejlek.

Firmy musí mít svého „pracovního lékaře“

Připomněl, že od 1. dubna 2012 s nabytím účinnosti zákona č. 373/2011 Sb., o specifických zdravotních službách, má každý zaměstnavatel bez ohledu na počet zaměstnanců povinnost mít svého smluvního lékaře pracovnělékařských služeb – dříve závodního.