Většina Čechů je v práci spokojena

Na opačném konci spektra jsou naopak zaměstnanci ve finančním sektoru z Plzeňského kraje, kde je zároveň i nejvíce těch, kteří jsou ve své práci vyloženě nespokojení (20 %). Ze souhrnných výsledků průzkumu nicméně vyplývá, že spokojena je v práci většina Čechů (69 %) a mezi muži a ženami jsou rozdíly minimální (70 % žen vs. 68 % mužů).

Jiné už je to při pohledu z hlediska věku či vzdělání. Nejspokojenější jsou lidé s nejvyšším vzděláním, nejméně naopak lidé z opačného konce vzdělanostního spektra. Z hlediska věku patří k nejspokojenějším zaměstnanci mezi 44–54 lety.

„Zaměstnanci v tomto věku mají jednak dost zkušeností, a to nejen pracovních, které jim umožňují určitý nadhled. Zároveň už zpravidla nejsou tak svázáni péčí o malé děti a mají tak čas a energii na vlastní seberealizaci – například ve své profesi,“ říká Alžběta Honsová, marketingová manažerka společnosti Randstad.

Nejméně spokojení jsou naopak zaměstnanci hned v následující věkové kategorii (55–64), kde svou roli pravděpodobně hraje i jistá obava z případné ztráty zaměstnání a obtížného hledání nové práce. Jinak ovšem rozdíly mezi jednotlivými věkovými kategoriemi nejsou příliš veliké a ti, kteří jsou spokojeni, v nich převažují (65 %).

Z pohledu krajů jsou nejspokojenější zmínění obyvatelé Karlovarského kraje (82 %), následovaní krajem Královéhradeckým (80 %) a Středočeským (76 %). Nejméně spokojení jsou naopak zaměstnanci v Plzeňském (50 %) a Olomouckém (57 %) kraji následovaní krajem Zlínským (62 %).

„Obecná představa, že nejspokojenější v práci jsou lidé tam, kde je nejvíce pracovních příležitostí a nejvyšší průměrná mzda – tedy v Praze – tady bere za své. Obyvatelé metropole nejsou v práci o nic víc spokojení než třeba lidé v Moravskoslezském kraji, kde je nezaměstnanost dlouhodobě jedna z nejvyšších,“ konstatuje Alžběta Honsová.

Je spokojenost v práci přímo úměrná výdělku? Při prvním pohledu na spokojenost zaměstnanců v jednotlivých příjmových skupinách se zdá, že ano. Nejnižší procento spokojených je v příjmové skupině, která se pohybuje pod celorepublikovým průměrem (tj. do 20 000 hrubého měsíčně). Nejvíce spokojených zaměstnanců však není ve dvou nejvyšších příjmových skupinách (60 000 hrubého měsíčně a víc), ale mezi těmi, jejichž příjem se pohybuje okolo dvojnásobku celorepublikového průměru (26 000) – zde je v práci spokojeno 82 % lidí.

„To, že pocit spokojenosti nesouvisí nutně s výší platu, dokládá pohled na výsledky v jednotlivých odvětvích – kromě IT (86 %), kde jsou platy dlouhodobě nejvyšší, jsou totiž na prvních příčkách také zaměstnanci v energetice (91 %), stavebnictví (80 %) a trochu překvapivě i ve vzdělávání, které má k vrcholu hodně daleko (80 %),“ říká Alžběta Honsová.

Naopak zaměstnanci v tradičně dobře honorovaných finančních službách, v pohostinství a hotelnictví, v obchodě a ve výrobním průmyslu jsou ve své práci spokojeni nejméně.

„Uvedené výsledky potvrzují, že adekvátní finanční odměna za práci je sice důležitým, ne však hlavním faktorem, který naši spokojenost v práci ovlivňuje. Do hry daleko více vstupují okolnosti, jako jsou podmínky na pracovišti, stabilita a také subjektivní pocit uspokojení z práce a možnost seberealizace. Neustálé změny a nejistota mají zničující vliv nejen na spokojenost zaměstnanců, ale následně i na jejich výkonnost, stabilitu a loajalitu k zaměstnavateli,“ připomíná Alžběta Honsová.