„Hlavní příčinou není nedostatek kandidátů, ale jejich nekomplexní teoretická výbava a nízká použitelnost pro praxi. V obecném smyslu jsou nejproblematičtější obory, které se velmi rychle rozvíjejí, a ty, které vyžadují kombinaci takzvaných tvrdých a měkkých dovedností,“ míní Šárka Vránová, ředitelka Lidských zdrojů (HR) v poradenské společnosti Accenture v České republice.

Studijní programy jsou zastaralé

Za požadavky firem nejvíce zaostávají kandidáti z rychle se vyvíjejících segmentů, jako je například automobilový průmysl, telekomunikace či energetika. Školy totiž z různých důvodů neumí nebo nemohou pružně zareagovat na technologický vývoj přiměřenou úpravou studijních programů.

Vybavených absolventů je málo

„Mezi absolventy se velmi často setkáváme s technickými experty, kterým chybí dobré schopnosti komunikace s klienty a kolegy v týmu, nebo naopak s dobře komunikačně vybavenými jedinci, kteří ale nemají dostatečné odborné vzdělání. Rozvoj měkkých dovedností v podniku může být velkým problémem. Zatímco u technických dovedností se člověk na potřebnou úroveň dostane zhruba po šesti měsících praxe, u měkkých dovedností je to značně individuální a může to trvat mnohem déle,“ vysvětluje Vránová s tím, že u manažerských funkcí je vyšší potřeba měkkých dovedností, zejména v komunikaci a řízení lidí, a zaškolování je tudíž častější.

Spolupráci chybí systém

I přes slabiny dosavadního vzdělávacího systému mají podniky logicky zájem na tom, aby ze škol vycházeli absolventi, kteří lépe odpovídají reálným potřebám zaměstnavatelů.

„My firmám radíme, aby systematicky podporovaly vzdělávací aktivity univerzit formou školení nebo stáží a mnohé z nich to také dělají. Problémem ale je, že spolupráce mezi soukromým sektorem a akademickou obcí často nemá ucelenou systémovou podobu. Doufejme, že budoucnost přinese více koncepčního propojení výuky s praxí než nahodilých brigád,“ uzavírá Šárka Vránová.