„S genetickou metodou umožníme prvňáčkům číst a psát od prvních dnů. Nejprve začnou číst a zapisovat slova velkými tiskacími písmeny a porozumí jim. Po několika málo měsících objeví, že zvládnou číst i malá tiskací písmena. A kolem Vánoc se děti začnou těšit na písanky,“ shrnuje obvyklý průběh zasvěcování dětí do znaků abecedy učitelka Martina Grycová, která je spoluautorkou výukových materiálů.

Genetická metoda vede žáky k přemýšlení v souvislostech a je vhodná pro většinu dětí Naděžda Nešpůrková, učitelka

Nakladatelství Fraus nový soubor učebnic a písanek vydalo v červnu, aby byl začínajícím školákům k dispozici od následujícího školního roku.

Ema už nemá maso

Proti klasické, tzv. analyticko-syntetické metodě výuky čtení a psaní je vynecháno čtení slabik a odlišný je i postup při výuce psaní. Použití velkých tiskacích písmen umožňuje dětem od samého počátku vlastní sebevyjádření, díky němuž je pak čtení a psaní opravdu baví.

„Klasickou větu většiny slabikářů Ema má maso zde nenajdeme, jsou však samozřejmě použity jiné, velmi jednoduché věty se současným obsahem. Učebnice Začínáme číst a psát je unikátní tím, že první věty jsou tvořeny písmeny a symboly, které děti dokážou samy přečíst i samy napsat. Písmena jsou vyvozována z počátečních hlásek (písmen) jmen dětí a paní učitelky jedné fiktivní první třídy,“ představuje podstatu výuky redaktorka Alena Nosková. Vyprávěním a vymýšlením příběhů o nich vzniká autentický jazykový materiál, který žáci dále rozvíjejí.

Zlepšila se motivace

Tím, že se u začínajících čtenářů propojuje příběh třídy s psaným a čteným textem, jsou děti od počátku schopny uchopovat hlásky více smysly. Učitelka Základní školy v Oslavanech Naděžda Nešpůrková po šesti letech výuky čtení a psaní genetickou metodou potvrzuje, že jednoznačným ziskem je zlepšení motivace.

„Děti nepochybně čtou rády a více a tím, že se od počátku klade mnohem větší důraz na porozumění textu, informační zisk ze čtení se u nich dostavuje výrazně dříve,“ porovnává výsledek s analyticko-syntetickou metodou Naděžda Nešpůrková.

Podle ní vede genetická metoda žáky k přemýšlení v souvislostech a je vhodná pro většinu dětí. „Slovo, které dítě nezná, nepřečte. Technika a plynulost čtení, kterému naopak dává přednost tradiční metoda, se u genetické metody dostaví o něco později, zpravidla na jaře,“ dodává Martina Grycová, která učí na malotřídní škole v Řeznovicích, kde podle této metody učí děti číst a psát již deset let.

Metoda je sto let stará

Výuka čtení a psaní podle genetické metody není novinkou: navazuje na bezmála sto let starou koncepci pedagogů Václava Příhody a Josefa Kožíška, který svou učebnici Poupata sestavil v roce 1913.

Pedagog, autor básní a říkadel pro nejmenší (například Polámal se mraveneček) ve svých učebnicích aplikoval zásady, na něž v devadesátých letech navázala Jarmila Wágnerová. Její učebnice potvrdila, že genetická metoda má své výhody a je ji možné pro výuku čtení v prvním ročníku s úspěchem využít.

Povzbudit chuť učit se

„Žádná metoda nezaručí, že se dítě naučí rychleji nebo lépe číst a psát. Každé dítě je osobnost s individuálními dispozicemi. Co však tato metoda rozhodně podpoří, je chuť učit se číst a psát, učiteli pak dává možnost více diferencovat potřeby dětí,“ říká Martina Grycová.

Potíže se čtením s porozuměním a s menším zájmem o knihy, které vznikají mimo jiné ztrátou motivace při pomalejším a komplikovanějším postupu výuky, lze podle autorů učebnice s pomocí genetické metody účinně řešit a tak podporovat rozvoj čtenářské gramotnosti, která podle všech dostupných mezinárodních i interních srovnání u českých dětí upadá.

Ukázky z výukových materiálů a další informace ke genetické metodě výuky čtení a psaní najdete prostřednictvím odkazu: http://ucebnice.fraus.cz/cesky-jazyk-1-geneticka-metoda.