Vyplývá to z analýzy společnosti Zaměstnanci.com, která firmám umožňuje porozumět stereotypům v chování zaměstnanců.

Cílem je vždy osobní prospěch

„Etický kodex opakovaně porušuje 40 procent českých zaměstnanců, tedy téměř každý druhý. Neetické jednání je přitom vždy používáno účelově s cílem osobně z něj profitovat,“ říká Filip Brodan, ředitel společnosti Zaměstnanci.com.

Data o neetickém chování ve firmách vycházejí z analýzy psychologického profilu více než 100 000 respondentů, jejichž odpovědi byly zpracovány mezi lety 2007 až 2011. Analýza byla provedena individuálním dotazováním za asistence psychologa či odborně vyškoleného pracovníka.

Nejvíce se kradou nápady

Nejčastěji se ve firmách kradou myšlenky a nápady. „Modelovou situací je, že manažer prezentuje nápady svých podřízených jako svoje vlastní,“ vysvětluje Filip Brodan.

„Dalším běžným přestupkem proti etice je používání firemních věcí pro soukromé účely počínaje telefonem, počítačem či kopírkou a kancelářskými potřebami až po služební automobil,“ vypočítává Brodan.

Živnou půdou pro neetické jednání jsou zbytečný stres a represe. Pokud manažeři využívají k motivaci svých podřízených psychologický model trestu, automaticky tím podle Brodana v lidech spouštějí neetické chování.

Lidově řečeno: čím více vedení utahuje šrouby, tím více jsou zaměstnanci frustrovaní a začínají se projevovat rizikovější formy chování, které by za jiných okolností zůstaly skryty.

Krize situaci zhoršila

Ekonomická krize a přístup některých manažerů mají jednoznačně negativní dopad na míru etického chování ve firmách. Společnosti jsou nuceny snižovat stavy svých zaměstnanců a po těch zbylých pak vyžadují více práce za stejnou, nebo dokonce nižší mzdu, ruší zaměstnanecké benefity, zpřísňují firemní pravidla a nařízení.

„Pokud vedení tuto situaci nekompenzuje alespoň zvýšeným zájmem o zaměstnance samotné, ti obvykle reagují snížením osobní angažovanosti a zvýšenou touhou po osobním profitu,“ vysvětluje Brodan.

Lhostejnost vede k toleranci

Neetickému jednání rovněž nahrává atmosféra v českých firmách. V české mentalitě totiž podle Brodana přežívá názor, že kdo upozorní na neférové jednání druhých, je „práskač“. Kolegové a bohužel často i manažeři pak poklesky ostatních raději přehlížejí, aby je nemuseli řešit a náhodou se nedostali do konfliktu.

„Pokud jsou kompetentní osoby vůči neetickému jednání netečné, v očích ostatních ho vlastně schvalují a to se pak stává běžnou normou,“ uzavírá Filip Brodan.

Nejčastější formy neetického chování:
- krádeže nápadů kolegů
- zneužívání firemních prostředků
- lhostejnost a tolerance nepravostí
- intriky a šíření lží
- šíření diskrétních informací
- zneužívání pravomocí
- přijímání úplatků či manipulace výběrových řízení