Když se na podzim minulého roku rozhořelo další kolo bitvy o stravenky, nezasvěcený pozorovatel mohl nabýt dojmu, že ministr financí hodlá zbořit základní zaměstnaneckou výhodu, kterou mají zaměstnavatelé k dispozici. Nakonec stravenky bitvu vyhrály – alespoň na čas.

Koho motivují stravenky

Smyslem zaměstnaneckých výhod je zvýšit motivaci zaměstnanců, a to daňově efektivnější cestou než prostřednictvím mzdy. Vyjdeme-li z této definice, pak je zřejmé, že stravenka je účinným nástrojem motivace především pro zaměstnance s nižší kvalifikací a nižšími příjmy. Na manažerské úrovni, kde se nabízí služební auto střední třídy, ani sebevyšší hodnota stravenky nepovede k vyššímu pracovnímu nasazení či loajalitě manažera.

Ondřej Homolka

Ondřej Homolka

FOTO: archiv bpv braun partners

Budoucnost souvisí s osobním rozvojem

Vedle manažerů existuje i další skupina zaměstnanců, která ocení jinou zaměstnaneckou výhodu než stravenky – například podporu svého odborného rozvoje. Investice do vlastního vzdělání a vyšší odbornosti s sebou nepochybně nese vyšší potenciál, než požitek z o něco dražšího jídla zaplaceného stravenkou. Jen efekt není tak příjemně bezprostřední v porovnání s investicí do plného žaludku.

Stravenka je účinným nástrojem motivace především pro zaměstnance s nižší kvalifikací a nižšími příjmy

Péče zaměstnavatele o odborný rozvoj zaměstnanců zahrnuje zejména zaškolení a zaučení, odbornou praxi absolventů škol, prohlubování a zvyšování kvalifikace. Mohlo by se zdát, že vzdělávání je záležitostí jen pro mladé zaměstnance. Není to však pravda.

Se zrychlováním technického pokroku se zároveň nezadržitelně blíží konec doby, kdy lidé vystačili po celý živost s jednou odborností. Rekvalifikace proto budou stále častější součástí našeho pracovního života.

Daňové osvobození zaměstnanců

Na to pamatuje již současný zákon o daních z příjmů. Na straně zaměstnance jsou od daně osvobozena nepeněžní plnění vynaložená zaměstnavatelem na odborný rozvoj zaměstnanců související s předmětem činnosti zaměstnavatele nebo nepeněžní plnění vynaložená zaměstnavatelem na rekvalifikaci zaměstnanců podle zákona o zaměstnanosti.

Dohodne-li se zaměstnavatel se zaměstnancem, že mu bude přispívat na prohlubování jeho kvalifikace, a souvisí-li vzdělávání zaměstnance s předmětem činnosti zaměstnavatele, nejsou takto vynaložené prostředky považovány za příjem zaměstnance, a nejsou tudíž zatíženy daní z příjmů ani odvody na sociální a zdravotní pojištění.

Striktní podmínkou však je, aby zaměstnavatel poukazoval peníze přímo subjektu, který vzdělávání zajišťuje, a ne aby zaměstnanci zpětně proplácel výdaje vynaložené na vzdělávání. U rekvalifikace zákon o daních z příjmů ani nevyžaduje, aby souvisela s předmětem podnikání zaměstnavatele. Jinak jsou podmínky pro osvobození od daně na straně zaměstnance shodné jako u prohlubování a zvyšování kvalifikace.

Daňové osvobození zaměstnavatelů

U zaměstnavatelů je to však poněkud jinak. Za daňové jsou považovány veškeré výdaje zaměstnavatele vynaložené na prohlubování či zvyšování kvalifikace a na rekvalifikaci zaměstnanců, pokud souvisejí s předmětem jeho činnosti.

Úprava možnosti odečítat výdaje vynaložené zaměstnavatelem tak není shodná s podmínkami osvobození u zaměstnance. U rekvalifikací musí tyto výdaje souviset s předmětem činnosti zaměstnavatele. Zaměstnavatel by zaplatil vyšší daň, pokud by zaměstnance rekvalifikoval na obor, ve kterém sám nepodniká. Těžko říci, zda se zákonodárci zabývali otázkou, proč by zaměstnavatel něco takového dělal.

Aby však k tomu nedocházelo, jsou pro jistotu ještě výdaje na vzdělání nesouvisející s předmětem činnosti zaměstnavatele vyloučeny v § 25 zákona o daních z příjmů, a proto není možné je odečítat ze základu daně z příjmů, i kdyby se k jejich úhradě zaměstnavatel zavázal v kolektivní smlouvě či vnitřním předpisem.

Pro úplnost zbývá dodat, že pokud zaměstnanci plyne v době, kdy se vzdělává, mzda, plat odměna nebo náhrada za ušlý příjem, nejsou tyto jeho příjmy od daně osvobozeny a podléhají zdanění. Pro zaměstnavatele však představují uznaný daňový výdaj.

Vzdělání nebo o stravenky?

Další vzdělávání tedy rozhodně nepřináší tak bezprostřední a okamžité požitky jako oběd reprezentovaný stravenkou. Nabízí se však otázka, zda není lepší investovat čas i úsilí do zvýšení své kvalifikace a získat v důsledku toho lepší postavení i plat, který mi umožní dopřát si nezávisle na stravenkách oběd, na který mám chuť.

(Autor působí jako daňový poradce v bpv Braun Partners)