Z nedávného průzkumu, který mezi svými návštěvníky uspořádal mezinárodní pracovní server Monster, vyplynulo, že největší zkušenosti se šikanou mají Evropané, z nichž čelilo násilnému chování na pracovišti 83 % ve srovnání s 65 % Američanů a 55 % Asiatů.

Rovněž mezinárodní organizace práce (ILO) před časem varovala před světovým nárůstem násilí na pracovišti, které na sebe bere spíše psychologickou než fyzickou podobu. „Zastrašování, pronásledování, mobbing a jiné podobné typy chování mohou být stejně nebezpečné jako přímé fyzické násilí,“ říká se ve zprávě ILO.

Odborníci soudí, že jednou z příčin růstu tohoto druhu násilí je nestabilita vyvolaná krizí, která vytváří na mnoha pracovištích obrovský tlak. Mobbing se totiž nevyhýbá ani profesím, jež byly v minulosti považovány za synonymum kulturního chování – vzdělávání, sociální služby, knihovnictví.

Chování z říše ptactva

Označení mobbing pro určitý způsob chování má přitom svůj původ v říši ptactva. Když zpěvní ptáci objeví nějakou známku ohrožení – sovu, jestřába nebo kočku číhající ve větvích stromu, začnou na predátora za mohutného pokřiku ve skupině nalétávat. Jen výjimečně při tom dojde k přímému fyzickému kontaktu, ačkoli podle odborníků některé druhy dokážou s obdivuhodnou přesností zasáhnout vetřelce svými výkaly nebo zvratky. Bombardování a křik pokračuje až do chvíle, dokud vetřelec nezmizí.

Ptáci „mobbují“ z řady důvodů, v neposlední řadě proto, aby se mláďata naučila, koho se bát. Tím hlavním důvodem je však snaha donutit vetřelce, aby se stáhl, či řečeno slovy významného rakouského etologa Konrada Lorenze, „učinit nepříteli ze života peklo“.

Výraz mobbing si od Lorenze vypůjčil počátkem osmdesátých let německý psycholog Heinz Leymann, který žil a pracoval ve Švédsku, kde se zaměřil na zkoumání projevů posttraumatického stresu na pracovišti. Při svých výzkumech narazil na skupinu jedinců, kteří vykazovali překvapivě vysoké hodnoty stresu, ačkoli nezažili žádný pracovní úraz. Byli to lidé, proti nimž se v práci spikli jejich kolegové, a Leymann pro charakteristiku jejich jednání poprvé použil výraz mobbing.

Mobbing versus šikana

Zatímco šikana je většinou doprovázena fyzickým násilím a může být dílem jednotlivce, u mobbingu, který je vždy kolektivní záležitostí, dochází k přímému násilí jen výjimečně. Oběť je ze strany pronásledovatelů vystavena daleko rafinovanějším metodám jednání, mezi nimiž hraje prim izolace na pracovišti.

Zlovolné jednání má v závislosti na rafinovanosti útočníků formu aktivní nebo pasivní agrese. Nebezpečnější je pasivní agrese, která se často halí do předstírané laskavosti a zdvořilosti.

Pronásledování se stupňuje až do podoby psychického teroru, a pokud nad ním vedení společnosti mhouří oči a neučiní mu ráznou přítrž, má za následek značné poškození fyzického a zejména duševního zdraví, v krajním případě i nervové zhroucení nebo infarkt. Výjimkou nejsou ani sebevraždy obětí.

Proti komu směřuje

Oběťmi nejsou, jak by se mohlo zdát, zakřiknutí jedinci, ale často jde o nadprůměrné pracovníky, kteří se právě dosahovanými úspěchy nebo lpěním na morálních principech znelíbili svému okolí do té míry, že se jich rozhodlo zbavit.

Nejde jen o řadové zaměstnance, ale i o manažery a vedoucí pracovníky střední úrovně, kteří se stávají obětí bezskrupulózních podřízených či kolegů.

Mobbing se podle odborníků šíří jako rakovina. Jediná zhoubná buňka může rychle metastázovat do celého organismu firmy a zničit její základní struktury. Atmosféra agrese proti vybranému jedinci totiž negativně ovlivní celý kolektiv zúčastněných lidí. Vede k rozdělení lidí, k narušení komunikace a k poklesu efektivnosti a produktivity práce. Proto je důležité přijmout radikální nápravná opatření hned při prvních projevech.

Možnosti obrany

Obrana proti mobbingu je složitá a do značné míry závislá na postoji vedení firmy. Pokud vedení důsledně prosazuje kulturu rovných příležitostí, hodnocení podle kvality a množství odevzdané práce a pokud na pracovišti panuje otevřená atmosféra, nedaří se ani pomluvám či zákulisním poťouchlostem. Tam, kde se management před kritikou poměrů uzavírá a ignoruje názory zaměstnanců, je pochopitelně pro intriky větší prostor.

Složitost konfliktů vyvolaných mobbingem spočívá v tom, že stojí jedinec proti skupině a mnohdy není snadné rozhodnout, kde je pravda. K otevřené konfrontaci totiž obvykle dochází až po určitém čase, ve chvíli, kdy postižený člověk je už v důsledku útoků a izolace podlomen, což se nutně projevuje i v horších pracovních výsledcích a někdy iracionálním jednání.

Proto se odborníci přiklánějí k názoru, že v případech nejednoznačného postoje vedení firmy je pro zaměstnance nejlepší přijmout takzvané pozitivní řešení, včas odejít a nenechat si od agresivních kolegů ničit kariéru, zdraví a život.