Reakce obou typů přitom pocházejí ze stejného okruhu: od firem, které zaměstnávají nejméně polovinu handicapovaných pracovníků. Nákupem jejich výrobků a služeb – tedy „náhradním plněním“ – mohou podle dosud platné právní úpravy ostatní zaměstnavatelé dostát své zákonné povinnosti.

Každá firma s alespoň 25 zaměstnanci totiž musí mít v pracovním kolektivu nejméně čtyři procenta osob se zdravotním postižením nebo místo toho odvádět určitou hotovost do státního rozpočtu. Náhradní plnění zatím představuje třetí alternativu.

„Politika totální likvidace“

„Zrušení náhradního plnění zcela koresponduje s vládní politikou totální likvidace zaměstnávání lidí s postižením,“ odpověděla na dotaz Práva o předpokládaných dopadech chystaného opatření rozhořčeně Dája KabátováLetohrádku Vendula v Horním Bezděkově na Kladensku. Letohrádek kromě jiného dodává vyhlášené pečivo do kavárny pražského Obecního domu, ve svém stacionáři poskytuje sociální služby.

Zruší místa. Jak vrátí příspěvky?

„Po prvotním prostudování návrhů změn a výpočtech především v souvislosti s naším výrobním programem a nutností dodržet smlouvy s úřady práce na udržení pracovních míst v jednotlivých provozech jsme dospěli k názoru, že nebudeme schopni tyto závazky dodržet a budeme nuceni zrušit pracovní místa,“ konstatoval Libor Suchý ze společnosti Filipa se sídlem v Lázních Bělohrad.

Suchý se zároveň obává, že Filipa nebude schopna vrátit příspěvky na vytvoření těchto pracovních míst, takže chystaná změna zákona pro ni bude zcela likvidační.

Firma vznikla v roce 1998, o pět let později zaměstnala první čtyři vozíčkáře. Ke konci roku 2007 tu našlo práci už 155 zaměstnanců se zdravotním postižením, jen v loňském roce zde vytvořili 110 nových míst.

Z největší části je vytěžuje výroba takzvaných kartáčových držáků k elektromotorkům pro automobilový průmysl. Firma se ale věnuje například také obchodu s pracovními oděvy a ochrannými pracovními pomůckami. Ty ovšem v celém sortimentu nevyrábí, ale nakupuje a prodává dál.

Zboží nemusejí vyrábět, stačí je přeprodat

I tímto způsobem, tedy dejme tomu nákupem pracovních rukavic vyrobených jinde zcela zdravými pracovníky, mohou další zaměstnavatelé zákonu vyhovět. Jen jim je musí přeprodat Filipa nebo jiná společnost, která zaměstnává potřebný počet handicapovaných.

A právě tomu chce ministr Drábek do budoucna zabránit. Mnozí provozovatelé chráněných dílen jej v tom podporují.

„Náhradní plnění je velmi často zneužíváno přeprodejem zboží a výrobků, se kterými nemá práce zdravotně postižených nic společného,“ potvrzuje Jan Zikl, jednatel pražské společnosti Tecum. Ta nabízí především masáže a další relaxační procedury. Poskytují je tu rovněž zdravotně postižení, zejména nevidomí maséři. I nákupem služeb společnosti Tecum pro zaměstnance může tedy zatím kterákoli firma splnit povinnost zaměstnat handicapované sama.

Jakou přidanou hodnotu skutečně vytvářejí handicapovaní

Ani podle Zikla není důvod, proč by měly obchodní firmy poskytovat náhradní plnění v rozsahu převyšujícím „přidanou hodnotu“ vytvořenou zdravotně postiženými, tedy v podstatě cenu balného a kompletovného. To vystihuje i obsah množství podobných stanovisek, která se sešla v redakci Práva.

Sám Zikl ale je optimistou, co se týče dopadů chystaného zrušení současné právní úpravy. „Nabízíme zejména masérské služby a cílíme je na firemní klientelu,“ zdůrazňuje a dodává: „S náhradním plněním se moc neprosazujeme, protože ho firmy mají většinou vyřešeno právě nákupem kancelářských potřeb a jiných výrobků, které jsou často pouze přeprodávány.“