Podle České společnosti pro rozvoj lidských zdrojů, jejíž pravidelný Zpravodaj se tématu vyhoření před časem obsáhle věnoval, přináší právě doba končící krize zvýšené nebezpečí.

Ohroženi jsou například manažeři, jejichž nezáviděníhodnou pracovní povinností bylo v uplynulých měsících propouštět podřízené. Případů syndromu vyhoření stále přibývá, důvodem mohou být podle odborníků také rostoucí nároky na pracovníky plynoucí ze snižování počtu zaměstnanců, kdy ti „šťastnější“, kteří zůstali, musejí při stejných mzdových podmínkách odvést práci i za propuštěné kolegy.

Důsledek chronického stresu

„Syndrom vyhoření je jedním z významných důsledků chronického stresu a výrazného poklesu pracovní spokojenosti,“ vysvětluje Štěpán Vymětal, psycholog se zaměřením na psychologii mimořádných událostí.

Více jsou podle něj tímto syndromem ohroženi lidé se sklony k perfekcionismu, workoholismu, osoby žijící v soukromí osaměle nebo mající potíže v rodině, lidé zatížení nemotivující prací či lidé s problematickými vztahy v pracovním kolektivu.

Jak to vidí kouč

„Během koučinku jsem se u několika svých klientů setkala s různě intenzivními projevy syndromu vyhoření. Často se sami divili, proč je práce, kterou dříve prohlašovali za skvělou nebo alespoň dobrou, a hlavně zajímavou, už vůbec nezajímá, byli překvapeni, proč jsou unavení a proč už je občas nebaví ani věci, které s prací zase tak moc nesouvisejí,“ potvrzuje trend kouč Alena Stejskalová.

Zástupci některých profesí jsou přitom ohroženi více. Nejčastěji se ve spojení se syndromem vyhoření mluví o tzv. „pomáhajících profesích“, jako jsou lékaři, zdravotní sestry, učitelé, právníci či policisté. Stejně tak ale mohou být ohroženi lidé, jejichž práce je do jisté míry závislá na komunikaci s jinými lidmi.

Kromě manažerů to mohou být například telefonní operátoři nebo i novináři.

Vymětal upozorňuje, že syndromem vyhoření jsou ohroženi o trochu víc personalisté a střední management. Negativní vliv má především dlouhodobé působení v určitém typu práce.

Syndrom může postihnout i zaměstnance, kteří dlouhodobě vykonávají nedostatečně motivující práci, jež neodpovídá jejich kvalifikaci.

Nejúčinnější je prevence

„Využíváme několik způsobů, jak našim pracovníkům zajistit účinnou prevenci,“ popisuje Jiří Ditrich ze společnosti T-mobile.

„Vytvořili jsme celý systém podpory zdraví zaměstnanců v rámci work-life balance a psychické pohody. Podstatně jsme rozšířili možnost využívat několika forem pružných pracovních režimů, jako je flexibilní pracovní doba, zkrácené úvazky, práce z domova a podobně,“ vypočítává.

Klíčová role manažera

Jako klíčovou vnímá Ditrich roli manažera, a to hlavně u osobního přístupu ke každému zaměstnanci.

Mezi další nástroje prevence proto počítá práci s manažery, podporu leadershipu a rozvíjení individuálního přístupu ke každému zaměstnanci a jeho potřebám. „Každá změna vnímání a zaběhlých zvyků je ale dlouhodobým úkolem, kterému je potřeba věnovat trvalou pozornost,“ upozorňuje Ditrich.

Jak bojovat se syndromem vyhoření
Jako prevenci syndromu vyhoření doporučují odborníci naučit se řídit svůj čas, pravidelně plánovat fyzickou aktivitu, pasivní relaxaci nebo rehabilitaci, psychickou relaxaci, dovolenou (bez nepřetržitého kontaktu s prací), dbát na dostatečný (ovšem nealkoholický) pitný režim, správnou a racionální výživu a dostatek spánku. Důležité je také umět se radovat ze života, hledat jeho pozitiva, mít koníčky, přátele, záliby a nejen práci. Také cíle nemají být jen pracovní, ale i osobní a rodinné.