Její autoři přitom vycházejí z analýz důchodového systému a debat o jeho změnách na Slovensku, v Německu, v Portugalsku a v České republice. Kritizují například koncept takzvaného "dětského důchodu", v němž se výše penze odvíjí od počtu dětí, které člověk měl. "Co když dítě bude invalidní a bude samo čerpat dávky z důchodového systému? Budou pak důchodové nároky rodičů takového potomka v odpovídající výši kráceny?" ptají se autoři analýzy.

Dalším argumentem proti zavedení "dětského důchodu" je podle nich mezinárodní pohyb pracovních sil. Nelze totiž zaručit, že dítě bude plátcem pojistného právě v ČR. Systém je také diskriminující vůči bezdětným. Předpokládá, že náklady na výchovu dítěte nesli pouze jeho rodiče. Prostřednictvím daní se však na nákladech na výchovu dítěte nepřímo účastní i bezdětní. Například tím, že se z jejich daní hradí bezplatné školství či pojištění pro děti.

Variabilní sazba podle počtu dětí by zvýhodnila bohatší rodiče

Vhodná prý není ani variabilní pojistná sazba na důchodové pojištění podle počtu dětí. Ta byla zatím zavedena v letech 2004 až 2005 pouze na Slovensku. Jeden z rodičů si mohl během výchovy dítěte snížit pojistné na důchodové pojištění o 0,5 procenta na dítě. "Snížení pojistného je však přímo závislé na velikosti příjmu rodiče," komentuje to publikace. "Hodnota" všech dětí tak podle ní není ohodnocena stejnou částkou. Opatření by zvýhodnilo rodiny s vysokými příjmy oproti rodinám s nižšími příjmy. Jeho zavedení navíc na Slovensku zvýšilo náklady na administraci a snížilo odvody do systému.

Druhým podobným pokusem byl nerealizovaný návrh důchodové reformy portugalské vlády předložený v roce 2006. Podle něj měli být na pojistném znevýhodněni bezdětní a rodiče s jedním dítětem. Naopak rodiče s více než dvěma dětmi měli mít pojistné nižší. Varianta zavedení variabilní pojistné sazby podle tohoto vzoru by prý byla pro bezdětné diskriminující, neboť nebere ohled na důvody bezdětnosti. Vyšší pojistnou sazbou by byly diskriminovány i mladé rodiny zakládající si domácnost.

Odvody ve prospěch rodičů nemusí uznat každý stát

Autoři se v analýze zabývali také možností, že by lidé převáděli část odvodů na sociální pojištění nebo část daní na účet rodičů. Tato myšlenka se hojně diskutovala i v ČR. Opatření by však mělo účinek až v době pobírání důchodu, tedy dlouho po době skutečné výchovy. Nemělo by tedy velký vliv na rozhodování lidí, zda děti uživí.

Problémy jsou i s volným pohybem osob po EU. Není jasné, jak zabezpečit, aby cizí stát, kde by osoba vychovaná na území ČR pracovala, uznával možnost převedení části pojistného rodičům v ČR. Vyvstává i otázka, zda by imigrantům v ČR vznikl nárok na převedení pojistného ve prospěch jejich rodičů, kteří na území republiky nikdy nežili.

Problémy by nastaly i z hlediska veřejných rozpočtů. Autoři na příkladu roku 2008 propočítali, že převedení části daně ve výši jednoho procenta vyměřovacího základu by vedlo k deficitu ve výši téměř jedné pětiny plánovaného celkového deficitu státního rozpočtu. U převodu jednoho procenta pojistného na důchodové pojištění by se zase snížily příjmy systému o 8,7 miliardy korun. Asignaci proto nelze vzhledem k budoucímu vývoji důchodového systému doporučit.