Článek
Jedná se o první krok k celkovému přezkoumání směrnice po pokusech revidovat stávající právní předpisy, které skončily v dubnu 2009 nezdarem.
„Loňský neúspěch dohody o revizi právních předpisů týkajících se pracovní doby neznamená, že problémy související se stávajícími předpisy odezněly. Stále potřebujeme najít vyvážené řešení, které se zaměří na skutečné potřeby pracovníků, podniků a spotřebitelů ve 21. století. Potřebujeme celkovou revizi předpisů na základě důkladného posouzení dopadů se silnou sociální dimenzí,“ uvedl komisař EU pro zaměstnanost, sociální věci a začlenění László Andor.
Poslední návrh neprošel
V roce 2004 předložila Komise po rozsáhlých konzultacích návrh na změnu směrnice 2003/88/ES. Cílem návrhu bylo řešit řadu problémů, kterými se stávající právní předpisy ani judikatura Soudního dvora nezabývaly, zejména vysvětlit použití směrnice na pracovní pohotovost v určitých pracovních odvětvích, umožnit větší flexibilitu při výpočtu týdenní pracovní doby a revidovat uplatnění individuálních výjimek z 48hodinového limitu. V dubnu 2009 však zástupci vlád a Evropský parlament došli k závěru, že navzdory délce jednání nebudou schopni se na návrhu shodnout.
Pracovní doba se zkrátila, přibylo částečných úvazků
Mezitím se začalo debatovat o dalších otázkách odrážejících zásadní změny ve světě práce za posledních dvacet let. Průměrná týdenní pracovní doba v EU například poklesla z 39 hodin v roce 1990 na 37,8 hodin v roce 2006 a podíl pracovníků zaměstnaných na částečný úvazek se zvýšil ze 14 % v roce 1992 na 18,8 % v roce 2009.
Existuje rovněž čím dál více různých variant individuální pracovní doby, a to jak v průběhu roku, tak v průběhu celé kariéry. Tato tendence se projevuje ve větším důrazu na opatření, jejichž cílem je rovnováha pracovního a rodinného života, jako je klouzavá pracovní doba a systémy časových úvěrů, a také ve zvyšující se autonomii pracovníků, která se vyvíjí souběžně s expanzí znalostní ekonomiky.
Nejdřív posouzení, pak řešení
V důsledku toho plánuje Komise celkovou revizi stávajících předpisů týkajících se pracovní doby, přičemž začne podrobným posouzením stávajících předpisů a problémů s jejich prováděním a poté zváží různé možnosti řešení těchto problémů. V této revizi se odrazí řada politických cílů, včetně ochrany zdraví a bezpečnosti pracovníků, lepší rovnováhy mezi pracovním a soukromým životem, možnosti podniků a pracovníků využívat větší flexibility, aniž by byla na podniky, a zejména na malé a střední podniky, kladena zbytečná administrativní zátěž.