Pamatujete si, čím jste chtěl být jako kluk?

Své dětství jsem prožíval v labyrintu Foglarových Stínadel, ve kterých jsem měl první mystické zážitky. Oním středem tam byl kostel svatého Jakuba a v něm vymýšlel svoje plány na létající kolo, poháněné lidskou silou, zvoník Jan Tleskač, který tak mohl vzlétnout k nebi. Byl pro mě jako kluka takovým lidským andělem, tak snad jím, nebo tím jsem chtěl být.

Čím vás okouzlil film?

V dětství v Plzni v panoramatickém kině Eden, kde jsem prožíval malý filmový ráj.

Jaký režisér je pro vás vzorem?

Vzor žádný v současnosti nemám. Mám svůj styl a modlím se, abych dovedl neustále objevovat s tímto darem, s touto hřivnou, Boží dílo a podával o tom hlavně hledajícím divákům zprávu, dobrou zprávu, tedy jakousi formu evangelia.

Jaký film je pro vás osobně kultovní?

Film by neměl být kultovní. Vede to k falešnému zbožňování a zbožšťování.

Jaký je život režiséra v Čechách?

Měl by být službou lidem a Bohu. Ale jak to bývá, je to často taky ironie a podobné ochranné humory.

Ve výčtu vašich aktivit není jenom režisér, nejste tak trochu renesanční člověk?

Režisér od své podstaty má mít schopnosti film psát, umět na něj sehnat správné lidi a peníze, být trochu výtvarník i básník, organizátor i obchodník. Mě pomáhá hudební vzdělání a pohyb. Jsem ze známé klavírní rodiny a prošel jsem konzervatoří. S kamerou vlastně tancuji. Tanec je taková modlitba tělem a já se ve svých dokumentárních filmech snažím pochytat plavným létavým pohybem kamery. Je to ve mně zakódované, podobně jako pokleknutí je výrazem pokory a pokřižování výrazem ochrany a očisty.

Jakou profesi byste si ještě rád zkusil?

Asi být občasným ministrantem.

Máte nějaký profesní sen, který byste si rád splnil?

Natočit úžasný román od slavného Mika Waltariho – Jeho království. Nic lepšího jsem nečetl, tedy kromě Bible, a není to ani tak román, jako strhující živý film. Lidé čtěte…

Co konkrétního je před vámi?

Teď dokončuji již čtvrtý každoroční hraný dokumentární film pro Českou televizi na vánoční období. Po filmu o jezuitech – Nejsme andělé, jen děláme jejich práci, životě světce Nejznámější Čech – Jan Nepomucký, filmu o salesiánech – Dej mi duši a ostatní si ponech, to je letos Svatý Vojtěch-První český Evropan. Ještě nás čeká natáčení se Svatým Otcem Benediktem XVI. A už se budeme pomalu chystat na film o františkánech a sv.Anežce české – Blázen z La Verny. Vedle toho vytvářím s Janou Studničkovou i půlhodinové dokumenty o Charitě – Cokoliv jste učinili jednomu z těchto mých bratří… , o Universitě Palackého Olomouc – Ona tančí s Olomoucí (o universitě, která má duši), dále nejnověji Krajinou ticha (krajinou těla, duše a ducha). A hlavním proudem se mi opět po letech stává hraná tvorba. Letos to byl pro ČT Herbert v ringu a teď kromě celovečerního filmu chystám seriál.   

Co si myslíte o rčení: „Udělal kariéru?“

Povznést svojí činností lidi, aby si člověk zasloužil po smrti nebe.